Úleva na Slavii. Výhru zařídilo aktivní pojetí i faktor Eden

Očekávání byla opravdu velká. Šlágr mezi Slávií a Viktorií měl poskytnout velkou nápovědu k tomu, kdo se přiblíží k mistrovskému titulu. Chvíli v euforii žili hosté, pak si zápas užívali hlavně domácí. O žádné překvapení se však nejednalo. Proč?

Před jedním z nejočekávanějších utkání základní části FORTUNA:LIGY byla pořádně napjatá atmosféra. Pod palbou kritiky se ocitnula celá Slavia, jelikož její šéf Jaroslav Tvrdík se pustil do klubové legendy Vladimíra Šmicera, trenér Jindřich Trpišovský nepůsobil v rozhovorech také nejlépe.

Nebylo se co divit, sezona začala sešívaným utíkat mezi prsty. Ne úplně výsledkově, ale hlavně výkonnostně to nebylo ono.

Stejně to vlastně bylo i u rivala z Plzně. Ta se sice sama považuje za outsidera, nicméně titul z minulého ročníku a tažení za tím letošním hovoří o opaku. A Viktorii jarní část sezony zasáhla v ještě horším rozpoložení než Slavii.

Bylo to tak nejen utkání o to, kdo půjde na čelo tabulky, ale i o to, kdo získá tolik potřebné sebevědomí a pohodu do příštích utkáních.

Pražané měli v rukách jeden velkým trumf. Domácí stadion. Na něm měli v této sezoně v lize stoprocentní bilanci, ani jeden ztracený bod. A vydrželo to i po sobotě. I proto, že Viktoria prostě Eden nesnáší.

Plzeň totiž na Slavii vyhrála naposledy v dubnu roku 2014. Od té doby? Dvanáct utkání, deset proher, dvě remízy. Do výčtu počítáme i nejnovější utkání.

Přitom vše mohlo být jinak, vždyť Viktoria díky Tomáši Chorému vedla. Pak ale zalezla do své ulity před vlastní bránou a chtěla to dobránit. Stejný obraz byl k vidění i po vyrovnání, Viktoria by se očividně bývala byla spokojila i s bodem.

Ten by byl ale málo pro Slavii. Tu tlačil narvaný stadion i touha umlčet všechny kritiky. Když zhruba patnáct minut před koncem rozvlnil síť Ondřej Lingr, bylo vidět nejen obří nadšení, ale i úleva. Další ztrátu si totiž Slavia nemohla dovolit. A úleva také proto, že se vyplatilo aktivní pojetí fotbalu. Tohle totiž byla ta Slavia, která vyhrává mistrovské tituly.

Zajímavé bylo i sledovat, kteří hráči k triumfu pomohli. Žádné nové tváře, spíš staří známí. Peter Olayinka hraje na jaře ve velké formě a Ondřej Lingr je hráčem do velkých zápasů, skvěle hrál i Tomáš Holeš či Petr Ševčík.

Co dál? Slavii nečeká nic lehkého. Míří do Liberce, kde se nehraje nikomu dobře, doma přivítá Olomouc, která kousala i v Plzni. Následuje semifinále poháru a po něm například dva těžké výjezdy – na Spartu a Baník.

Slávisté se sice vyšplhali na první místo, nicméně výkony z posledních týdnů musí být dostatečně velkým vykřičníkem, a to společně s gradující formou rivala z Letné. Všechny tyto faktory jen podtrhují to, že Trpišovského parta nesmí usnout na vavřínech. Po sobotě si ale pochvalu zaslouží.