Češi na MS? Basketbalisté udělili fotbalu obří lekci. Jansta totiž není Berbr ani Prokeš

Minulý týden hráli Češi dva zápasy s Ruskem. Zatímco fotbalisté v pondělí utrpěli s Ruskem debakl 1:5, který stál trenéra Karla Jarolíma místo, basketbalisté po vynikajícím výkonu porazili v kvalifikaci MS 2019 silné Rusko a po další nedělní skvělé výhře v Bosně a Hercegovině postoupili už čtyři utkání před koncem kvalifikačního klání na světový šampionát, který se v roce 2019 od 31. srpna do 15. září uskuteční v Číně. 

Kvalifikovali se na něj poprvé od roku 1982, poprvé v historii samostatného Česka. Přitom postoupit na basketbalové MS je těžší než na to fotbalové, protože tenhle sport umějí výborně na každém kontinentě, a hlavně pak v basketbalové kolébce – v USA! Navíc FIBA sdružuje 213 národních svazů, FIFA „jen“ 211. Ať nám tedy technický ředitel FAČR Michal Prokeš nevykládá o tom, že tak „malá země“ jako Česko nemůže vždy pomýšlet na MS a má se spíše soustředit na ME. V červenci ho vyvedli z velkého omylu fotbaloví vicemistři světa z Chorvatska, kde nežije ani polovina obyvatelstva naší země, v září pro změnu čeští basketbalisté.

Už opakovaně jsem psal o tom, jak mě konce minulého roku ve studiu ČT Sport při utkání Katar – Česko (0:1) nadzvedl ze židle technický ředitel FAČR Michal Prokeš. Prý se Češi stejně dostanou na světový šampionát jednou za „uherský“ rok, takže by se měli nejprve soustředit na mistrovství Evropy a až pak možná - někdy v budoucnu – snít o MS.

„Slova Michala Prokeše o tom, že MS je pro současné Česko v podstatě nedostižnou záležitostí, tak bychom na něj ani nemuseli moc myslet, jsou v podání technického ředitele skandální a všude jinde ve vyspělém fotbalovém světě by za něj byl takto vysoce postavený funkcionář hnán k odpovědnosti a možná by ho to stálo i jeho strahovské místo,“ napsal jsem tehdy koncem roku 2017 a nic na tom nemusím měnit ani teď.

Škoda, že se další velká diskuze ve studiu ČT Sport o stavu českého fotbalu konala na začátku září ještě před nevydařeným dvojzápasem Čechů s Ukrajinou (1:2) a v Rusku (1:5). Kritika současného stavu, i z řad novinářů, by jistě byla ostřejší.

Slova o tom, že se nově založení fotbalové akademie pozitivně projeví až někdy za pět či deset let, neberu. Navíc je to velmi nejisté, mimochodem jejich trenéři, financovaní z centra FAČR, musejí být navíc dostatečně - a hlavně včas - placeni.

Jansta a spol. ukázali lidem z FAČR cestu

Cestu, jak se dostat zpátky na vrchol, jasně ukázal český mužský basketbal pod vedením šéfa České unie sportu (ČUS), zdatného manažera, právníka a lobbisty Miroslava Jansty, což není ani Michal Prokeš ani Roman Berbr.

Basketbalisté na tom byli po změně režimu a rozpadu Československa také výkonnostně špatně. Pod Janstovým vedením se ale rychle zvedli. Předseda ČBS a ČUS dokázal v Česku vybudovat ve „svém“ Nymburce silný klub a pak i kvalitní reprezentaci. Co k tomu bylo zapotřebí? Kromě nezbytné práce s mládeží získat kvalitního zahraničního trenéra (Izraelce RonanaGinzburga), ovšem se několikaletými zkušenostmi z českého klubového basketu, vychovat dva špičkové hráče se zkušenostmi z NBA (Satoranský, Veselý) a přidat další se zkušenostmi z evropského basketu. A udělat z nich tým a dobrou partu.

K tomu ovšem potřebujete vizi a kvalitní vedení, organizační a manažerské schopnosti. A nezbytné politické a obchodní kontakty. Kdyby měla FAČR Janstu, hrálo by Česko v létě 2018 na MS v Rusku, to si troufám tvrdit.

Škoda, že Miroslava Peltu smetla jeho „dotační“ kauza dříve, než se stihl od svého spolupracovníka Jansty něco v tomto směru přiučit. Třeba i to, že je v některých případech lepší mlčet, než se chlubit a příliš mluvit.

Nesmysly o konkurenční organizaci a „Vrtěti psem“?

A že je Miroslav Jansta do dotační kauzy rovněž namočen? Pokud by mělo jít jen o to, co jsme se v médiích dozvěděli od policistů a od některých „zasvěcených“ politických novinářů, tak by šlo o hloupou prkotinu a loňské předvolební odvádění pozornosti podle vzoru filmu „Vrtěti psem“.

Když se policisté, ale i političtí komentátoři, začnou „odborně“ vyjadřovat k fotbalovým či sportovním věcem, působí to někdy až komicky. Tak jsme se třeba dozvěděli, že prý Jansta nabádal svého sekretáře, aby vybojoval pro Českou unii sportu od státu pár milionů navíc na úkor „konkurenčního“ Českého olympijského výboru (ČOV), že prý ten má svých sponzorů dost. Větší „odbornou“ pitomost jsem v dané oblasti už dlouho nečetl. Kejvalův ČOV je hlavně reprezentativní a „pečovatelská“ organizace, jehož členy jsou právě sportovní svazy sdružené v České unii sportu. Takže obě organizace mají v podstatě stejné členy, olympionici jsou nejprve členy svých sportovních svazů sdružených v ČUS. Tedy v bývalém ČSTV, jehož dlouholetým předsedou byl v minulém režimu Antonín Himl, který zároveň šéfoval i Československému olympijskému výboru.

Takhle jako Jansta by svého sekretáře logicky nabádal každý z nás - být v roli předsedy ČUS.

Nechtěl by to se Šilhavým na Strahově vzít i šéf ČUS?

Ať je to ale, jak chce, český basketbal vděčí Janstovi, že jej postavil na nohy. Třeba se stane další zázrak a basketbalisté za čas postoupí i na olympijské hry a předseda ČOV Jiří Kejval se bude moci pochlubit, že „dostal“ na letní olympiádu konečně i kolektivní sport. Mimochodem tím posledním byl pro změnu celek českých basketbalistek...

Je fajn, že se fotbalové reprezentace ujal trenérský gentleman Jaroslav Šilhavý. Sám to ale nezmění. Nechtěl by Miroslav Jansta na Strahově alespoň na půl úvazku vzít místo odborného poradce?

P.S. Zajímavé je, že zatímco zářijový zápas Ligy národů s Ukrajinou poslalo vedení FAČR raději na malý stadionek v Uherském Hradišti pro osm tisíc diváků (včetně početné skupiny ukrajinských příznivců jich bylo v hledišti 7974), basketbalisté hráli kvalifikační utkání MS s Ruskem v Pardubicích před návštěvou 8438 diváků. Oba duely přitom vysílal přímým přenosem ČT Sport.