Petrák: Moje smlouva platí i na druhou bundesligu a mám ji ještě na další 2 sezony, nechci nikam utíkat

Do svých dvaadvaceti let stačil odehrát čtyři sezony v české první lize v dresu pražské Slavie, pak „zmizel“ do tradičního německého klubu 1. FC Norimberk, kde okusil nejvyšší německou soutěž. Ovšem více zápasů odehrál v té druhé, kam Norimberští po sezoně 2018/2019 zase spadli. Sedmadvacetiletý Ondřej Petrák v květnu absolvoval nutnou operaci třísel a opět by se rád ke své lásce jménem „bundesliga“ vrátil. Zkušený defenzivní hráč v původním rozhovoru pro magazín HATTRICK mluví otevřeně a přímo.

Absolvoval jste svou první celou sezonu v první německé bundeslize. Jaká byla?

Bohužel moc úspěšná nebyla. Sestoupili jsme.  Když to ale vezmu z osobního hlediska, tak jsem byl celkem spokojený. Nastupoval pravidelně do doby, než jsem začal mít zdravotní problémy.Ale i to patří k fotbalu a do další sezony budu zase připravený.

Dosud jste ve kariéře odehrál nejvíce zápasů ve druhé bundeslize. Jak velký rozdíl je mezi oběma soutěžemi?

Asi největší rozdíl je v kvalitě.Ve druhé bundeslize jde hodně o bojování,většina klubů hraje jednoduše.Je v ní strašně moc soubojů a není to až tak fotbalové.Bundesliga je fotbalovější, více taktická,každý tým má svou kvalitu.Je to velmi vidět třeba v proměňování šancí.Jakmile dáte soupeři jen trochu prostoru,tak vás okamžitě potrestá.

I v předsezonních anketách se Norimberk až na výjimky objevoval mezi největší outsidery. Vnímal jste to?

Někde jsem to četl.Kdyby to člověk řešil, nemusel by ani hrát.

Jak moc se ta nedůvěra v tým řešila v kabině?

Vůbec ne.

Co je nejtěžší na pocitu, že váš klub Norimberk všichni považovali za největšího adepta na sestup, což se nakonec i potvrdilo?

Je to trochu logické,protože když přijde tým z druhé bundesligy,moc velké šance se mu nedávají.Ale na druhou stranu nikdo od vás nic neočekává, takže můžete jen překvapit. Vždy jsme se snažili a snažíme odvést maximum.

Bylo a je to především v hlavě?

Vždy je vše v hlavě. Jak se člověk nastaví. Jak jsem říkal,kdyby si každý dělal hlavu z toho, kde co napíšou, tak nemá cenu ani hrát.

Vaše smlouva platí i pro druhou bundesligu.

Ano, moje smlouva platí i na druhou bundesligu a mám ji ještě na další dvě sezony. Nechci nikam utíkat, jsem tu spokojený, protože jsem si za tu dlouhou dobu, co tu jsem, zvykl. Kdyby se objevila nějaká zajímavá nabídka, asi bych o ní jako každý jiný hráč přemýšlel.

Je tedy druhá bundesliga pro vás na tolik zajímavá a kvalitní soutěž?

Myslím, že je také zajímavá. Na naše domácí zápasy chodilo i ve druhé bundeslize přes 25 tisíc fanoušků, kteří byli vždy úžasní. Podobně na tom byli ve Stuttgartu nebo Hannoveru, stejně jako teď v Hamburku a Kolíně nad Rýnem, kde nebyly výjimkou návštěvy 50 tisíc lidí. Na druhou ligu!

Vraťme se na začátek vašeho norimberského angažmá. Vzpomenete si ještě, proti komu a s jakým výsledkem jste hrál svůj první zápas v bundeslize?

Jasně. To vím přesně, doma proti Hoffenheimu, vyhráli jsme 4:0 a nastoupil jsem v 63. minutě místo zraněného stopera.

A v kterém zápase jste se loučil se Slavií?

Jéééé. To muselo být někdy na podzim 2013. Vybavím si, že to byl domácí zápas. Ne, ne, proti komu to bylo už si nevzpomenu.

Proti Liberci…

Jo, jo.

Byl tehdy v zimě sezony 2013/2014 odchod ze Slavie, které se nedařilo, vysvobozením? Nebo jak byste to nazval?

Tak jsem to nebral. Byl jsem velmi mladý a zřejmě jako každý mladý, který už hraje první ligu, tak přemýšlí nad tím, jak se dostat do zahraničí. Už v létě toho roku jsem měl nějaké náznaky, dokonce jsem se byl v Norimberku podívat, nějaké oťukávání proběhlo, ale nakonec klub na poslední chvíli koupil jiné hráče, takže se to odložilo. Ale o půl roku později už to klaplo.

Jak rychle jste se jako jedenadvacetiletý v nové zemi a v jedné z nejlepších soutěží na světě adaptoval?

Přiznám, že první měsíce tady nebyly jednoduché. Přišlo mi, že jsem tady odříznutý. Přestože to bylo jen kousek od Prahy. Velmi mi pomohlo, že jsem tady měl parťáky Tomáše Pekharta s Adamem Hlouškem, kteří mi všechno vyběhali, zařídili, poradili, jak co kde chodí. Jak se mám chovat, jaké jsou povinnosti. Prostě se vším mi moc a moc pomohli. Proto jsem to měl o hodně jednodušší, než kdybych někam přišel a vůbec nikoho neznal.

Co bylo nejtěžší?

Řeč. S tou jsem bojoval. Protože když nemluvíte německy, tak se zkrátka nemůžete cítit jako doma. Po trénincích jsem se učil, postupem času jsem si řekl, že to nechám být. V kabině jsem se pak naučil víc než v kursu. Teď už je to v pohodě. A na trénincích to byla práce s míčem, musel jsem si zvyknout na rychlost, protože na všechno bylo méně času. Úroveň tréninků byla náročnější. Ještě si pamatuji, že jsem na začátku hodně moc bojoval s posilovnou. Měli jsme trenéra, který si na tom zakládal. Takže jsem se několik týdnů ani nemohl pořádně posadit. Nebyl jsem na to zvyklý, protože v Čechách jsme to moc nedělali.

A musel jste se naučit něco skutečně nového?

(přemýšlí) Stal jsem se tady větším profesionálem. Jak celkově, tak i ve fotbalovém prostředí. Dříve jsem třeba vůbec neřešil stravu, regeneraci, prostě jsem se o sebe méně staral.

Co s vámi udělala první výplata v Norimberku? Přece jen to byly v jedenadvaceti letech násobky toho, co jste vydělával ve Slavii.

(smích) To už si ani nepamatuji. Nejspíš jsem se vrhnul do zařizování. Musel jsem si najít byt, koupit všechno do něj, sehnat auto. Takže za první měsíc mi toho moc nezbylo. Samozřejmě je příjemnější, když vám přijde x-krát víc než v Česku a je rozdíl brát tisíce, nebo miliony. Peníze si šetřím a investuji. Neutrácím za blbosti.

Co se odehrává v hlavě mladého kluka? Že je mistr světa a může si dovolit (skoro) všechno? Nebo máte v sobě sebereflexi a říkal jste si hlavně z těch peněz nezblbnout?

Že jsem mistr světa, jsem si nikdy nemyslel. Nejsem ten typ, který by šel do Pařížské utratit celou výplatu. Z domova jsem skromně vychovanýa naučený nerozhazovat. Samozřejmě, občas si udělám malou radost. Ale kdo ne? Vždyť to k tomu patří. Že bych však zbytečně utrácel statisíce, to určitě ne.

CELÝ EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR S ONDŘEJEM PETRÁKEM SI PŘEČTĚTE V NOVÉM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 16. KVĚTNA 2019.