Rocková legenda a fanoušek Bohemky Lešek Semelka: Nemám rád, když lidi v hospodě řvou Češi, Češi

Rocková legenda a fanoušek Bohemky Lešek Semelka: Nemám rád, když lidi v hospodě řvou Češi, Češi
ROZHOVOR

O Leškovi Semelkovi se píše, jako o rockové legendě. Právem. Nejen v souvislosti s jeho dvojím účinkováním v legendární kapele Blue Effect. Lešek miluje kromě muziky také sport. Hokej, tenis, řadu let jsme se potkávali i jako spoluhráči ve fotbalovém mužstvu osobností Amfora. Z českých klubů je mu nejbližší Bohemka.  

Kdy jste zaregistroval, že existuje fotbal?

S fotbalem jsem se setkal jako malej kluk v Litvínově, kde jsem vyrůstal. U sokolovny bylo házenkářský hřiště a tam jsme kopali do balonu.

Šlo vám to?

Spíš bych řekl, že mě to bavilo. Chodil tam ale s námi kluk, který byl o něco mladší než my, a přesto byl z nás nejšikovnější. Jmenoval se Ivan Hlinka.

Nevěděl jsem, že mu šel kromě hokeje i fotbal?

Ivan byl hodně talentovanej fotbalista. Až později se stal hokejistou. Pamatuju se, jak ho nosil jeho táta na zimák na ramenou.

Kdy jste byl na fotbale poprvé, jako divák?

To bylo daleko později. Až když jsem žil v Praze. Tehdy už mi bylo přes dvacet let. V Litvínově se chodilo spíš na hokej než fotbal.

Měl jste v Praze nějaké oblíbené mužstvo?

Chodil jsem na Bohemku.

Proč právě na ni?

Jednak jsem bydlel ve Vršovicích, navíc mi to mužstvo bylo sympatický. Nejen proto, že bylo úspěšný. Všichni fandili Spartě a Slavii a u Bohemky se mi líbilo, že je to malej, skromnej klub. Nebyl kolem něho takovej humbuk, jako kolem těch slavnějších. 

Měl jste v Bohemians nějaké oblíbené hráče?

Samozřejmě Tondu Panenku, Karola Dobiáše, Přemka Bičovského. Byla jich spousta.

Jak jste později prožíval, když ses s nimi potkal v dresu Amfory na hřišti?

Byl jsem rád. Současně jsem se jim vždycky omlouval, že jim to kazím, ale oni byli hodný a radši mi moc nepřihrávali. Nejlepší byl Karolko Dobiáš, kterej v okamžiku, kdy nám nehrozilo ze strany soupeře žádný nebezpečí, mi nahrál s tím, že mu to hned vrátím. A když jsem to nezkazil, vždycky mě hned pochválil. Na to jsem byl hrdej.

Chodil jste na Bohemku pravidelně?

Nechodil, protože jsme s Blue Effectem hodně hráli. Nikdy jsem neměl permanentku, ale jakmile jsem měl volno, tak jsem si koupil lístek a šel jsem na fotbal. Nevyužíval jsem toho, že se znám s Tondou Panenkou.

Jak jste se poznali?

Pamatuju se na okamžik, kdy jsme se poprvé v životě dostali do kontaktu. Potkal jsem ho ve Vršovicích, pravděpodobně šel z oběda, byli s ním ještě nějaký lidi, asi taky hráči, já jsem je neznal. Byl to krásnej moment, kdy potkáš někoho, kdo je známej a on to cítil nejspíš stejně, takže se naše pohledy setkaly a pozdravili jsme se.

Řekl jste mu ahoj, nebo dobrý den?   

To už se nepamatuju, ale víš, že celej život zdravím i svý kamarády dobrý den. Navíc, když se s někým neznám, nejsem takový suverén, abych mu hned žoviálně tykal.

Měl jste doma nějaké symboly Bohemky?

Myslíš dres nebo šálu? Tak ty jsem nikdy neměl. Já jsem jí sice fandil, byl jsem rád, když měla úspěch, ale že bych ho sdílel s jinými, to ne. Jsem spíš individualista. Masový zábavy nemám rád. Zásadně odmítám nabídky kamarádů, když mě zvou při mistrovství světa ve fotbale nebo v hokeji, abych se šel s nimi dívat do hospody. Tam mě nikdo nedostane. Všichni vykřikují „Češi, Češi“, hrajou si na chytrý, žvaní do toho a já velice rád poslouchám komentátory a konfrontuju si svoje úvahy s jejich odbornými názory. U sportu nevidím jen vítězství, nenadávám rozhodčím do černých sviní - to jsem nikdy nevyřkl – zkrátka se na to dívám jako na hru.

Máte nějakého oblíbeného současného českého hráče?

Nejsem si úplně jist, jestli je tady někdo evropská extratřída, jako byl Petr Čech. Když chytal za Chelsea, fandil jsem Chelsea, pak zase Arsenalu. K Petru Čechovi mám „nadvztah“, jako mám k Pavlu Nedvědovi, nebo v hokeji k Jaromíru Jágrovi a Ivanu Hlinkovi, tedy k lidem, který byli skutečně výjimečný.

Napsal jste někdy fotbalovou hymnu?

Napsal, ale ne fotbalovou, nýbrž hokejovou. Litvínovu. Ivan Hlinka, se kterým jsme se hodně přátelili, mě o to požádal, tak jsem mu rád vyhověl. Byla velmi oblíbená. Nedávno vznikla iniciativa, nahrát něco modernějšího, klub uspořádal mezi fanoušky referendum a pětadevadesát procent z nich rozhodlo, že nechce nic měnit. To mě potěšilo.

CELÉ FOTBALOVÉ INTERVIEW S ROCKOVOU LEGENDOU LEŠKEM SEMELKOU SI PŘEČTĚTE V ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ JE PRÁVĚ NA TRHU.