Nešpor má nadhled, ale: Když se hraje o sušenku, a já prohraju, jsem pořádně naštvaný jako dřív

Stále teprve devětadvacetiletý útočník Sigmy Martin Nešpor, který pomohl v úterním poháru v Rosicích otočit výsledek dvěma přesnými zásahy, má za sebou tři zahraniční štace - kromě Zaglebie Lubin a Piastu Gliwice nějaký čas působil také v Albánii a tamním celku Skënderbeu Korçë.

Na Hanou ostatně dorazil právě z Albánie, o které si rozhodně to nejlepší nemyslí a od té doby bere fotbal i život s nadhledem. "Nedávno jsme se bavili s Milošem Buchtou. Je mu čtyřicet, na každý zápas se ale připraví, jako kdyby šel do brány. Mám to stejně. Albánie byla škola života. Člověk si tam potvrdí, že ho fotbal strašně baví, ale že životní priority jsou jinačí. Například ta čerstvá. V neděli jsem si vezl do Olomouce dcerku Stellu. Narodila se v pondělí. Prostě od Albánie si fotbal užívám. Ale pozor, prožívám ho pořád. Jsem typ, který v tréninku nebo v zápase nic neošidí. Když se na tréninku hraje o sušenku, a já jsem v týmu, který prohraje, jsem pořádně naštvaný jako dřív. Ovšem koukám na to všechno jinak než před Albánií. Je důležité, aby se člověk cítil dobře po všech stránkách, což tam nebylo," pronesl v interview pro magazín Gól někdejší hráč Mladé Boleslavi, Sparty či Bohemians 1905.

Na Andrově stadionu zažil Václava Jílka i Radoslava Látala. Jdou porovnat? "Každý trenér má svůj systém. Pana Látala znám ze společného působení v Gliwicích. Vyznává nátlakový fotbal, co nejrychleji dostat míč dopředu, do šestnáctky musí chodit spousta centrů. Co se týká předchozího trenéra Jílka, nesetkal jsem se s koučem, který by byl takový detailista. Ohledně taktiky, presinku. Jenže i z malých věcí vznikají velké. Látal vyžaduje extrémně nasazení, agresivitu. Pro mě nic nového, tehdy v Gliwicích si všechno sedlo jako zadek na hrnec. Pasovali nás na sestup, jenže my jsme od začátku šlapali," zavzpomínal si na polskou Ekstraklasu rodák z Prahy, jehož slova vyšla na serveru gol.cz.

V podzimní části zatím nastupuje střídavě, v základní sestavě byl třikrát a třikrát šel do hry jakožto střídající žolík, s tím, že dohromady strávil na hřištích 301 minut čistého času s bilancí jednoho přesného zásahu. Zastřílel si až nyní v MOL Cupu. "Dal jsem gól Zlínu, jenže kvůli problémům s kotníkem jsem pak nejel do Liberce. Ve fotbale je to jako na houpačce. Během týdne se změní tolik věcí... Jsem šťastný, že dělám věc, která mě baví," uzavřel na stránkách Gólu kolega Pilaře, Jemelky, Beneše a spol., jenž si s o něco menšího herního vytížení nic moc nedělá.