Jak sparťanská "ucha" zdolala Barcelonu

Jak sparťanská "ucha" zdolala Barcelonu

„Dream Team“, který se v Barceloně rodil na přelomu osmdesátých a devadesátých let, dodnes platí za jeden z nejlepších mančaftů, který kdy běhal po Camp Nou. V roce 1992 změřil výběr Johana Cruijffa, zároveň úřadující vítěz posledního ročníku PMEZ, síly s pražskou Spartou, a souboj Chovance, Novotného, Siegla a spol. s katalánskými hvězdami v čele s Koemanem, Eusébiem či Guardiolou zvolili fanoušci Sparty zápasem století.

„Přitom takový ucha jsme byli,“ vzpomíná střelec jediné branky utkání Horst Siegl, kterému tehdy bylo pouhých dvaadvacet let. „Když si na to vzpomenu, hned bych to chtěl vrátit zpátky,“ posteskl si v roce 2011 pro iDnes.cz.

Výchozí podmínky tehdy nápadně připomínaly situaci, v níž se aktuálně nachází pražská Slavia. Po mistrovství světa, na kterém se Československo probojovalo až do čtvrtfinále, ze Sparty odešlo mnoho důležitých hráčů, od brankáře Jana Stejskala po kanonýra Tomáše Skuhravého, do zahraničí a na jejich místa přišli nezkušení mladíci, do kterých progresivní kouč Dušan Uhrin (na rozdíl od veřejnosti) vkládal velkou důvěru.

Za památný úspěch národního týmu dosaďme v této paralele slávistické tažení Evropskou ligou, po němž odešli z Edenu „nepřemožitelní“ Ngadeu s Delim, jejichž místa obsadili Evropou téměř nepolíbení Hovorka s Kúdelou, a Stoch s Králem a Zmrhalem, za které, s výjimkou Stanciua, také nepřišla žádná zvučná jména. Že díru po afrických stoperech dokáže Slavia nahradit, věřil asi málokdo, a progresivního trenéra, který bezejmenným fotbalistům důvěřuje i v těch nejvypjatějších chvílích, bychom v osobě Jindřicha Trpišovského měli také.

BYLI JSME MLADÍ, ALE ODHODLANÍ

Ale zpět ke sparťanskému „zápasu století“. Na letenský trávník tehdy v bílých barvách vyběhli za Koubou mladičcí Novotný, Frýdek, Horňák, Mistr a další. I pro sparťanské fanoušky byli téměř neznámí, ale to na elektrizující atmosféře nic neměnilo. „Barcelonu jsme přivítali ve fantastickém prostředí. Naše mužstvo bylo sice mladé, ale měli jsme velké odhodlání něco dokázat. Musím říct, že jsme si spolu sedli. Soupeře jsme se vůbec nebáli, i když jsme viděli soupisku plnou hvězd,” vzpomíná Siegl.

„Diskutuje se, zda se tehdejší Barcelona dá srovnat se současnou. Já bych řekl, že jo. Podívejte se na jména, kdo za ni hrál: třeba Zubizarreta, Koeman, dnešní trenér Guardiola nebo Michael Laudrup… A to jsme předtím vyřadili možná ještě silnější Marseille,“ spekuluje Siegl.

Johan Cruijff do utkání skutečně nasadil nejsilnější možnou sestavu, ve které chyběl pouze vykartovaný bulhraský snajpr Stoičkov. Spartě ze stejného důvodu chyběl zkušený Jiří Němec, jehož nahradil Roman Vonášek. Ten do té doby odehrál jen dvě minuty v lize, ale přesto se právě z jeho centru zrodila první šance utkání. Pak další na druhé straně a pak hned další. Hrál se rychlý útočný fotbal, ale dlouho bez gólového efektu.

NIKDY NA TO NEZAPOMENU

Začátkem druhé půle ustálo dvacet sedm tisíc přítomných diváků Laudrupovo sólo přes půl hřiště a následně tleskalo individuálním finesám Lumíra Mistra. Sparťané začali utahovat šrouby, následovala tyčka, břevno a pak to konečně přišlo… nejdůležitější gól v životě Horsta Siegla. „Béda Vrabec zakroutil přímý kop do břevna a odražený míč poslal štírek Pavel Černý do vápna. Já byl jako vždycky ve správnou chvíli na správném místě a takovým halfvolejíkem překonal Zubizarretu,“ usmívá se letenský kanonýr. „Vím, že po chvíli jsem měl ještě jednu obrovskou šanci, položil jsem si i brankáře, ale trefil jsem břevno. Tyhle vzpomínky nikdy nevymizí,“ dodává.

Co se na trávníku dělo dál, jak se na Letné slavilo a proč památné vítězství Spartě stejně nestačilo k postupu, se dočtete v novém HATTRICKU, který je právě teď na stáncích.