Ve Španělsku jsem se posunul, je ze mě lepší gólman, než jsem byl ve Švýcarsku, prsí se Vaclík

Má za sebou jubilejní padesátý zápas ve španělské La Lize, jedné z nejlepších soutěží světa, v pořadí gólmanů je se sedmi vychytanými čistými konty třetí a rád by jich přidal aspoň ještě pět, aby už v téhle sezoně vstoupil se 100 nulami do Klubu ligových brankářů. "Ve Španělsku jsem se posunul, je ze mě lepší gólman, než jsem byl ve Švýcarsku," hodnotí rok a půl v Seville brankář Tomáš Vaclík.

Co pro Sevillu znamená současné třetí místo v tabulce?

Jsme tam, kde chceme být na konci sezony. Cíl je jasný - postoupit do Champions league, všichni si dobře uvědomují, že je to něco jiného než Evropská liga, je to sen klubu, náš hráčů i fanoušků.

Jaká je v La Lize oproti loňsku konkurence?

Je velká. Přibylo tam Bilbao, které se loni trápilo, zatímco teď jsou nahoře. Ve hře je i Real Sociedad, který má výborný mančaft, hodně jim pomáhá Martin Odegaard, který je tam na hostování z Realu Madrid a který prožívá skvělou sezonu. A taky je na nich znát, že mají konečně dodělaný stadion. Pak je tam nahoře ještě Getafe, Valencie, takže týmů je tam hodně.

Takže čekáte větší boj než v minulé sezoně?

Vypadá to, že to větší boj bude. Je to tam hodně nasáčkované, situace v tabulce může být po Vánocích klidně tak vyrovnaná, že mezi prvním a sedmým místem bude rozdíl pěti bodů.

Co průběžné třetí místo znamená ve vaší druhé sezoně ve Španělsku pro vás?

Je to příjemný pohled. Být třetí v jedné z nejlepších lig na světě, to má svoji váhu. Ale zase po loňské zkušenosti, kdy jsme i pár kol vedli, a přitom jsme stejně nakonec skončili šestí, to moc nepřeceňuju. Je to příjemné, ale čeká nás ještě 20 zápasů, takže sezona bude ještě dlouhá.

Co vás po roce a půl nejvíc fascinuje na La Lize?

Asi kvalita týmů. Člověk musí být nachystaný maximálně na každý zápas. I týmy ze spodku tabulky mají velkou kvalitu. V české nebo švýcarské lize to tak úplně není, i když podáte výkon třeba na 80 procent, pořád můžete v zápase uspět, udoláte to silou, protože kvalitou soupeře převyšujete. Tady to ale rozhodně nejde, proti všem musíte hrát vždycky na 100 procent.

V čem jste se jako gólman ve Španělsku nejvíc zlepšil?

Mám za sebou už 50 zápasů v La Lize a myslím, že jsem mentálně odolnější. Určitě jsem se gólmansky posunul, ale nevím, jestli bych vypíchnul jednu věc. Řekl bych, že jsem posunul celkově, komplexně. Je ze mě lepší gólman než ve Švýcarsku.

Kterého gólmana si ve Španělsku nejvíc vážíte?

Hrozně mě baví Jan Oblak z Atlétika. Přijde mi vlastně takový nenápadný, nemá zákroky na efekt, není to tak, že by se o něm strašně moc mluvilo. Ale vyhrál počtvrté v řadě cenu pro gólmana s nejmenším počtem inkasovaných gólů, je spolehlivý, nedělá moc chyb. Vážím si ho.

Jaký s ním máte vztah? Bavíte se?

Docela jo. Za ten rok a půl mám pocit, že mezi gólmany obecně fungují dobré vztahy. Popovídáme si, popřejeme si hodně štěstí a máme vzájemný respekt. Každý ví, jak je těžké se sem dostat, takže mi přijde, že si tady hráči jeden druhého váží, nikdo nemá problém vám podat ruku. Ve Švýcarsku byly přátelské vztahy běžné, hráli jsme proti sobě čtyřikrát za rok, takže jsme se dost často potkávali. To ve Španělsku není, ale vztahy jsou tady podobné. Hlavně na stejných pozicích o sobě víme, takže mezi gólmany o sobě máme přehled.

Popovídal jste si někdy s Messim?

Vlastně ani ne. Jen jsme si klasicky podali ruku. A já jemu teda ještě vždycky pogratuloval k vítězství, protože mi většinou v každém zápase dal gól.

Od koho vás potěšila nejvíc pochvala?

Ještě loni jsem se jednou potkal Andrésem Palopem, byl to bývalý kapitán Sevilly, legenda, která tady vyhrála skoro všechno. Věděl, kdo jsem, tak to mě potěšilo asi nejvíc. Bylo super se s ním potkat a chvíli si s ním popovídat.

Zeptám se ještě na jedno jméno - kouč Julen Lopetegui. Našel jste si k němu cestu?

Našel. Bylo to zajímavé, protože všichni lidé, kteří mě loni přivedli do Sevilly, už tady nejsou. Sportovní ředitel, hlavní trenér, jen kouč gólmanů tady zbyl. Bylo to zvláštní, jako hráč po tomhle nikdy netoužíte. Ale po půl roce, co je tady Lopetegui, cítím, že máme dobrý vztah. V lize jsem odchytal všechno a podržel mě i v tom jednom nepříjemném momentu, který jsem na podzim měl.

Myslíte porážku s Eibarem na konci záři, kde jste chyboval?

Ano. Dostal jsem zbytečný gól, pak jsem v dalším domácím zápase s Realem Sociedad inkasoval dvakrát ze dvou střel, následovala Evropská liga, kde jsem nechytal, a celé jsme to zakončili čtyřmi góly od Barcelony. Hned po tom jsem ještě odjel na reprezentační sraz, kde jsem to samozřejmě měl v hlavě. Přiznávám, že když jsem se pak vracel do Sevilly, nevěděl jsem, co bude. Ale jak říkám, trenér mě podržel a my od té doby v Lize neprohráli osm zápasů v řadě.

Jakou máte pozici v týmu?

Věřím, že ji mám pevnou, kluci mi věří a vědí, že jsem jim schopný pomoct. Nerad hodnotím sám sebe, ale nějakou pozici jsem si tady vybudoval. Navíc jsme si vytvořili s gólmany dobrou partu, s Bounem i Javim Diazem máme dobré vztahy.

S kým jste se v týmu nejvíc zkamarádil?

Loni jsem měl nejblíž k dánskému obránci Simonu Kjaerovi, ale ten už odešel. Teď bych řekl, že mám nejblíž k Luuku de Jongovi, kamarádí se i naše manželky. Obecně mám pořád asi nejblíž k těm, co mluví i anglicky, protože si pak s nimi může popovídat i moje Martina.

Ještě zpátky na hřiště. V 17 zápasech jste inkasoval 17 gólů a máte sedm čistých kont. To není vůbec špatné. Jste spokojený?

Vždycky bych samozřejmě chtěl, aby ta čísla byla lepší. V těch třech zápasech, o kterých jsme mluvili, jsem dostal devět gólů, a kdybych je nedostal, měl bych inkasovaných jenom osm branek. Ale defenziva nám funguje a i těch sedm čistých kont to potvrzuje.

V tabulce gólmanů jste podle inkasovaných nul na třetím místě. Co to pro vás znamená?

Je pravda, že něco takového jsem si ani nepředstavoval. Jsem docela nahoře a toho si ohromně vážím. Loni jsem udělal osm čistých kont za celou sezonu a teď jich mám už v prosinci sedm. Věřím, že jich ještě pár v téhle sezoně přidám, a že hlavně do léta překonám i 100. ligovou nulu v kariéře (Vaclík jich má momentálně na kontě 95).

S popularitou přicházejí i partnerské povinnosti. Jste ambasadorem Škody, spolupracujete s Red Bullem nebo značkou Tag Heuer. Jak tohle máte nastavené?

Beru to jako ocenění. Jsou to pro mě samozřejmě i povinnosti, ale hlavně mě to baví. Když si mě někdo vybral a spojil svoje jméno s mojí tváří, něco to znamená, nedělají to s každým, takže si toho moc vážím.

A jste také hodně aktivní na sociálních sítích.

To je pravda. Když jsem přestoupil, neuvěřitelně mi třeba přibyli sledující na Instagramu. A pak to vždycky skáče, když se povede nějaký úspěch. Podle fotek, kde mě fanoušci označují, nebo instastories vidím, kolik lidí zajímám. Je to příjemné, ale notifikace v mobilu musím mít vypnuté, to by jinak nešlo. (směje se)

V čem vám nejvíc vyhovuje život ve Španělsku?

Baví mě tady sluníčko. Teď, když s vámi mluvím, tady máme 17 stupňů, to se mi tady fakt líbí. Je půlka prosince a můžu si vzít jen mikinu. Když se vám něco nepovede, říká se, že zítra stejně zase vyjde slunce. A to ve Španělsku platí stoprocentně. Taky jsme se naučili jíst španělský jamon, španělské víno sice během sezony moc nemůžu, ale mimo sezonu si ho taky užiju.

V Česku nežijete už šest let. Co je na tom nejtěžší?

Chybí mi kamarádi a rodina. Ještě víc to vidím na manželce, protože když odletím někam na zápas, což je docela dost často, zůstane tady sama. Není snadné si tady mimo manželky hráčů najít nějaké kamarádky. Ale zase nás ten rok a půl tady hodně sblížil, jsme si díky tomu ještě blíž.

Dovedete si představit, že byste po kariéře zůstali žít v zahraničí?

Představit si to dokážu. Možná za dva tři roky si řekneme, že toho máme dost, ale myslím si, že bych s tím neměl problém. A ani manželka. Třeba Pavel Nedvěd nebo Čechíno to také udělali, hlavně kvůli dětem to není špatné. Ale třeba za pár let změníme názor, třeba nám rodina a kamarádi budou chybět tak, že bychom dál žít v zahraničí nemohli.

Teď vás čekají druhé Vánoce ve Španělsku. Jaké budou?

Těšíme se. Máme stromeček nastrojený už od prvního prosince, bráchovi, který s námi poslední roky Vánoce trávil, se narodil syn, takže letos nepřijede, ale budeme tady mít kamarády z Česka, takže si to zase užijeme. Bude klasický bramborový salát a já si trochu odpočinu. Dovolenou ale máme jen týden a já během ní ještě nemůžu úplně vypnout, protože hrajeme už 3. ledna. No, to bude ještě docela zajímavé.

V čem jsou Vánoce ve Španělsku nejvíc jiné?

Třeba stromek máme samozřejmě umělý, protože ty živé jsem tady nikde prodávat neviděl. Dárky tady nosí Papá Noel a Španělé si část z nich rozbalují 25. prosince a zbytek na Tři krále, takže tradice je tady jiná. My si to ale zase uděláme podle sebe.

A o měsíc později vás čeká narození druhé dcery Melissy. Jak se těšíte?

Moc. Fakt se těšíme. I díky tomu, jak reaguje dcera Nikča, která nám pořád vypráví, jak nám bude pomáhat. Teď říkala, že jsme psali Santovi a zapomněli jsme na dárky pro Melissu. Má takový ochranářský pud, i když se její sestřička ještě nenarodila.

Koukal jste, jestli se vám termín porodu nekryje s nějakým zápasem?

Zatím ještě nemáme pevný termín, doktor to pořád posunuje, takže právě vůbec netuším. Zatím nám říká konec ledna a začátek února. Nikča se narodila v březnu, to se už hrála Liga mistrů, takže to samozřejmě na zápas vyšlo. Ale Evropská liga se na přelomu ledna a února ještě nehraje, tak pokud to vyjde na prostředek týdne, nemělo by to s ničím kolidovat.