Ať dělal Pelta cokoli, fotbal byl podhodnocen. A proč měl Český olympijský výbor bez členů dostat víc než ČUS?

V těchto dnech všichni sledují svérázná vystoupení expředsedy FAČR Miroslava Pelty, který stanul před Městským soudem v Praze kvůli údajným manipulacím se státními dotacemi. Pelta vsadil na svůj známý slovník protřelého šíbra z Varnsdorfu, co se vydal do světa a jehož vysokou školou byla ulice. A co vždycky za jakéhokoliv režimu dělal, co umí. Považoval se za ministra sportu, kterým ale v podstatě svého času opravdu byl. Bojoval svými „veksláckými“ způsoby za fotbal, který, jak se ukázal, byl v podpoře státní pomoci někde na úrovní přetahované lanem.

Celá ta kauza je zvláštní, Pelta často moc mluví a škodí si tím, nechápu ale, proč kromě něj a FAČR před soudem stanuli i Česká unie sportu (ČUS), její předseda Miroslava Jansta a generální sekretář ČUS Jan Boháč. Že se jim nelíbilo, že Český olympijský výbor (ČOV) bez jediného člena měl z jedné státní dotace v roce 2017 dostat 60 milionů korun a ČUS s členskou základnou přes milion lidí jen 48 milionů?

Každý z nás by v pozici Jansty jednal stejně, totiž chtěl by tento záhadný poměr změnit. A proč se vlastně nevyšetřuje, kdo vlastně navrhl, aby ČOV dostal tak velkou dotaci? A na co ji vůbec měl dostat, když Miroslav Pelta, který byl navíc formálně i místopředsedou Českého olympijského výboru, v úterý ve své řeči před soudem trefně konstatoval, že: „Český olympijský výbor je dobře organizovaná cestovní kancelář.“

Velký čáp, co nemohl žít s vlky

Pokud jde o Peltovu roli, velmi dobře to ve svém komentáři pro server ruik.cz vystihl kolega Stanislav Hrabě, který už v titulku konstatoval, že „ani ten největší čáp (Peltova přezdívka) nemůže žít s vlky“. 

„Co Pelta dovedl, bylo umění sehnat peníze. Oslovoval politické i státní špičky, dokázal se vlivným odvděčovat za přízeň například v podobě luxusních zájezdů na fotbalové akce. Proslulé České domy na mistrovstvích Evropy 2012 a 2016 jen duněly bankety, kde nejvítanějšími hosty byly politické osobnosti. Samozřejmě vše za fotbalové peníze, ale zpátky se vracely mnohem významnější částky. ‚Je problém, když je někdo hladový,‘ říkával Pelta a všichni cenili, jaké umí sehnat prostředky. On, Velký čáp, jak se sám sebe označoval, začal žít s vlky. To ho dohnalo až před soudní stolici. Miroslav Pelta byl jedním z nejschopnějších funkcionářů v historii českého fotbalu. Bezesporu. Měl velké schopnosti, vyznal se. Určitě fotbalu hodně prospěl. Při cestě vzhůru však popřel sám sebe. Teď čelí hrozbě dlouholetému odnětí svobody. Vypočítaná škoda je 454 milionů korun,“ napsal Hrabě.

Stanislav Hrabě na serveru ruik.cz připomíná, že po Peltovi sahala ruka zákona už při úplatkářské aféře v roce 2004 až 2005. 

„Tehdy pracoval pro Spartu – zároveň však vedl Jablonec, což sice odporuje předpisům FIFA, ale s tím si nikdy hlavu nelámal – a v policejních odposleších známých jako ‚Ivánku vyprávěj‘ se objevovalo často jeho jméno. Důkazů proti němu bylo dost, podle policejních zjištění mohl být nařčen z nekalostí – pokusů o ovlivnění zápasu – až ve 27 případech. Ale pracoval pro Spartu, nejmocnější klub v zemi, bez její účasti by marketingová hodnota ligy hodně poklesla. A navíc Spartu chránil tehdejší majitel Vlastimil Košťál, kariérní komunista, který i v novém politickém uspořádání měl dlouhé prsty. Tresty dolehly na jiné, méně chráněné, Pelta, přestože otevřeně přiznal, že sparťanské mistrovské jaro 2003 bylo cinknuté, se spravedlnosti vysmekl,“ připomněl Hrabě. 

To mu hlavu nebere…

Proto je logické, že když Miroslav Pelta vyvázl před patnácti lety z téhle ivánkovské šlamastyky, považuje za divné a vlastně i nespravedlivé, že by měl být dnes souzen „za nějaké lobbování ve prospěch fotbalu“. Jeho oblíbeným slovníkem řečeno: „To mi hlava nebere.“ 

Zvlášť když do toho šel celým tělem a navzdory svému vysokému tlaku vstoupil do boje za peníze pro fotbal i coby milenec o dost mladší náměstkyně ministryně školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) Simony Kratochvílové. 

Přitom s oblibou říkal, že si svou „ivánkovskou“, byť nepotrestanou, aféru už dávno odpracoval.

„Byl jsem průkopníkem rozhodnutí, že ve FAČR uděláme databázi na pravdu. Říkali jsme do té doby, že máme 600 tisíc členů, ale pak po přihlášení jich bylo jenom 320 tisíc. To jsme si dali vlastní gól, ale i tak to byla zdaleka největší členská základna. Vyvíjel jsem tlak na ministry, aby toto zohledňovali,“ zmínil Pelta v úterý před soudem svůj nezvykle transparentní počin v dějinách českého sportu. Jelikož se dotace počítaly na hlavu, sportovní svazy často vykazovaly i mrtvé duše, takže hrozilo, že v zemí bude více sportovců než obyvatel Česka.

Fotbal na úrovni přetahování lanem

Celá kauza je zvláštní i proto, že před soudem stojí i Zdeněk Bříza, bývalý ředitel odboru sportu na MŠMT. Měl prý zvýhodnit „Peltův“ fotbal. Hrával jsem proti Břízovi před lety basketbal a mohu říci, že jsem za celý svůj život nepoznal příliš tak čestných, poctivých a férových protihráčů. Na rozdíl od některých vysoce postavených politiků…

I Zdeněk Bříza postupně odmítl všechna obvinění. „Jsem kriminalizován za chybu, která byla administrativní a je vyvratitelná veřejnými dokumenty. Cítím se tím hrubě poškozen. Jsem basketbalista a fotbal mě vlastně nezajímá. Přesto teď budu jeho obhájcem. Fotbal má 320 000 členskou základu, je to asi třicet procent všech sportovců. Jeho společenská popularita je významná. Fotbal se dá jenom méně poškodit, nikdy se nedá zvýhodnit. Žádný výpočet na to totiž nesedí. Fotbal byl v dotacích na jednoho sportovce mezi sporty na 78. místě (s dotací na sportovce 1129 Kč), jen o dvě příčky nad přetahování lanem. V dotacích na mládežníka pak na 69. místě, přičemž se hodnotilo 101 sportů. Ve chvíli, kdy chceme podporovat mládež je druhá tabulka relevantní. Z obou tabulek je však jasně vidět, že fotbal zvýhodněn nebyl. Nezvýhodnil jsem fotbal. Jenom jsem zamezil jeho znevýhodnění,“ dokumentoval u soudu podhodnocení postavení fotbalu v Česku Zdeněk Bříza. 

A kauza šéfa ČUS Miroslava Jansty? Jak známo, expertní komise v roce 2017 nakonec zvedla peníze pro Českou unii sportu, a naopak snížila dotace pro Český olympijský výbor. Oproti podkladovému materiálu, který dostala expertní komise od úředníků ministerstva, nakonec komise rozhodla, že unie sporu získá místo 48 milionů celkem 60 milionů a Český olympijský výbor místo 64 milionů jen 50. ČUS si tak polepšila si o 12 milionů korun, zatímco olympionici o 14 milionů přišli.

Jansta stojí před soudem proto, že sekretáři ČUS (a členovi komise) Janu Boháčovi kladl na srdce, ať se původní nesmyslné rozdělení, kdy ČOV bez jediného člena měla dostat 60 milionů korun, zatímco Česká unie sportu s více než milionem členů jen 48 milionů, pokusí v komisi změnit. 

„Konkurence“ s členy ČUS?

Proč se vyšetřuje, že Jansta zcela logicky žádal změnu tohoto podivného rozdílení? A proč se naopak nevyšetřuje, kdo a jak rozhodl o tom, že Český olympijský výbor, o němž jeho bývalý místopředseda Pelta mluví jako o dobře organizované cestovce, měl dostat tolik peněz (60 milionů korun)?

Hlubokou neznalostí zaváněla i tvrzení, která bezmyšlenkovitě přejímali i některá média a novináři, že Jansta chtěl poškodit svou „konkurenční“ organizaci (ČOV). Jak ale může být ČOV vůči České unii sportu konkurenční, kdy členy ČOV jsou sportovní svazy sdružené v ČUS? A sportovci, které Český olympijský výbor na akcích typu OH reprezentuje, jsou členy „konkurenční“ ČUS? 

„Oblečení už máme a jídlo je tu skvělé“

ČOV existuje z historických důvodů hlavně „na parádu a reprezentaci“. Nechci tady v žádném případě chválit minulý režim, ale předseda ČSTV (předchůdce ČUS) Antonín Himl stihl v pohodě být šéfem obou organizací. ČOV by mohl i dnes působit v rámci servisní České unie sportu a stát by to patrně přišlo mnohem levněji. 

Ostatně i Zdeněk Bříza coby bývalý šéf odboru sportu MŠMT mj. potvrdil, že úředníci z MŠMT jezdili na zájezdy na pozvání Českým olympijským výborem. Když se třeba mělo rozhodovat o částkách v Programu III, byli v Turecku na pozvání ČOV úředníci z MŠMT.  „Oblečení od ČOV už máme a jídlo je tu skvělé,“ chlubil se jeden z nich. 

„Jsem rád, že pan Bříza v té naší kauze potvrdil, že program byl vadně spočítán. Potvrzuje, co říká policejní posudek, odborný posudek senátora Lukáše Wagenknechta a audit ministerstva,“ prohlásil Miroslav Jansta. 

Nechci tu nikomu dělat advokáta, ale občas mám pocit, že se některé věci v téhle kauze řešily poněkud jinak, než by se řešit měly.