Válel po boku Schicka, ve Spartě ale neprorazil. Nepřišla šance, říká Surmaj. Chce se odrazit v ČFL

Patřil mezi silný ročník, o kterém se na Spartě mluvilo v superlativech. Mezi jeho spoluhráče v mládežnických výběrech patřil i Matěj Pulkrab, Michal Sáček či Patrik Schick, druhý nejdražší český fotbalista v dějinách. David Surmaj se ovšem na rozdíl od některých svých parťáků v Letenském „áčku“ neprosadil. „Nedostal jsem k tomu příležitost,“ tvrdí jednadvacetiletý útočník třetiligového Litoměřicka v rozhovoru pro eFotbal.cz.

Důvod, proč ze Sparty před letošní sezonou přestoupil právě do severočeského klubu je jasný. „Pro mě bylo hrozně důležité hrát dospělý fotbal pravidelně a trochu se „obouchat“. Věřím, že mi angažmá v Litoměřicku pomůže odrazit se a že tady nastartuji svoji kariéru,“ doufá Surmaj, urostlý forvard, který otevřeně mluví mimo jiné i o konkurenci ve sparťanské mládeži, hvězdném spoluhráči Patriku Schickovi i svém romském původu.

Ve Spartě jste prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Jak na tuto dobu vzpomínáte? Na české poměry jde přeci jen v tomto směru asi o vůbec nejlepší možnou školu...

Vzpomínám na to hrozně rád. Vyhráli jsme, co se vyhrát dalo. V Čechách lepší škola pro mladé fotbalisty není.

Jak je těžké se ve Spartě prosadit v mládežnických kategoriích?

Těžké to samozřejmě bylo, protože se jedná o nejlepší českou akademii. Konkurence byla pokaždé velká, ale k tomu, aby se fotbalista zlepšoval, ji potřebuje. Konkurence je důležitá.

Ještě větší konkurence byla, je a vždy bude i ve sparťanském „áčku“. Jak moc vás mrzí, že jste nedokázal prosadit v prvoligovém týmu?

Prosadit jsem se nedokázal, to je pravda. Ale také je pravda, že jsem k tomu ani nedostal příležitost.

Myšlenky o konci bývalý velký talent Blažek zahnal: V ČFL chci restart v osobním životě!

Mimořádně se vám vydařil podzim sezony 2015/2016, kdy jste v Juniorské lize nasázel v 15 zápasech 16 gólů. Věřil jste tehdy, že by vás to mohlo katapultovat na delší dobu do sparťanského „áčka“?

Upřímně jsem tomu věřil! Každý druhý den jsem měl telefon od manažera, který říkal, jak je to super. Po vydařeném půlroce jsem hned odešel do Táborska a myslel jsem si že, se moje kariéra odrazí. Realita ale byla jiná, celý půlrok jsem proseděl na lavičce a chodil hrát za béčko, kde když jsem nedal gól do poločasu, tak jsem byl většinou do 50. minuty vystřídán. Taková byla realita. Kdyby bylo rozhodnutí jen na mě, tak asi zvolím jiné řešení, ale manažer na mě v tu dobu měl velký vliv. Bohužel…

Start za Spartu nemáte žádný, nicméně jste se dvakrát dostal na lavičku náhradníků v době, kdy tým vedl mladý kouč David Holoubek. Jak jste si to užíval?

Užíval jsem si to opravdu hodně. Na hřiště jsem se sice nedostal, ale hlavně při domácím ligovém utkání na Letné s Karvinou, kde bylo asi dvanáct tisíc diváků, to byl prostě nepopsatelný zážitek.

David Holoubek se s týmem předvedl ve skvělém světle hlavně v Evropské lize, navíc se nebál sázet a dávat šanci právě vám – mladým hráčům. Patří k nejuznávanějším mládežnickým trenérům u nás. Znáte ho dobře, co k němu můžete říct?

Jde o mladého a nesmírně ambiciózního trenéra. Myslím, že o něm všichni ještě hodně uslyšíme.

Dvakrát jste reprezentoval za výběr do dvaceti let proti Anglii. Jaké to je obléknout dres národního týmu?

Byla to pro mě čest, jsem za takovou zkušenost hrozně rád. Šlo o dosavadní vrchol mé hráčské kariéry.

V národním týmu jste se potkal třeba s Jakubem Janktem či Patrikem Schickem, s nímž jste hrál i v mládežnických výběrech ve Spartě. Bylo vždy cítit, že má našlápnuto k velké kariéře v zahraničí?

Určitě. Šiky byl vždy nadstandardním hráčem, byl výborný i do kabiny. Zůstal jsem s ním v kontaktu i po jeho přestupu do Itálie. Musím říct, že jsem za něj šťastný, že je tam, kde je.

Od letošního léta jste v Litoměřicku. Byl jedním z důvodů odejít ze Sparty na přestup i fakt, že jste cítil velmi malou šanci se prosadit v prvoligovém týmu?

Pro mě bylo hrozně důležité hrát dospělý fotbal pravidelně a trochu se „obouchat“. Proto jsem zvolil Litoměřicko, věřím, že mi právě tohle angažmá pomůže se odrazit.

Jaké jsou vaše dosavadní dojmy?

Tým je mladý a ambiciózní, všichni táhneme za jeden provaz, což je super!

Teď působíte ve třetí lize v Litoměřicku, ovšem předpokládám, že vaše ambice jsou přeci jen o něci vyšší...

Moje ambice jsou stále ty nejvyšší. Kromě fotbalu skoro neumím nic, takže tomu dávám maximum času a v Litoměřicku chci nastartovat svoji kariéru.

Nikdy jste se netajil tím, že jste romského původu. Předpokládám, že jste se během kariéry setkal s nějakými rasistickými projevy… Nebo jak jste se s tím vyrovnával?

Nikdy jsem se tím netajil, nemám totiž proč. Určitě jsem se s tím potkal, většinou od lidí na tribuně nebo od soupeřů, ale nebylo zase tak moc často. Většinou, když jsem dělal soupeři problém, tak mě na hřišti zkoušel nějak rozhodit tím, že mi něco řekl do ucha. Vždy jsem to řešil s chladnou hlavou a věděl jsem, že to dělá hlavně z důvodu, že neví, jak na mě, tak to zkouší takhle a já se kolikrát začal smát. Najde se hodně lidí, kteří mi právě kvůli mému původu nepřejí, ale mě to vždy spíš motivovalo to někam dotáhnout.

Porazil Manchester United s Rashfordem, dnes hraje ČFL. To je život, říká Grobár