Šumský našel ve 2. lize důvěru i štěstí v osobním životě: Cítím, že jsem na dobré cestě

Šumský našel ve 2. lize důvěru i štěstí v osobním životě: Cítím, že jsem na dobré cestě
ROZHOVOR

Nicolase Šumského provázejí obří očekávání snad už od jedenácti let. Někdejší zázračné dítě a supertalent, dnes třiadvacetiletý mladík, je možná začíná pomalu naplňovat. Vystřídal celou řadu klubů, ale až v druholigovém Frýdku-Místku našel, co hledal. Má tam klid na práci, těší se důvěře trenéra a štěstí ho potkalo i v osobním životě, který byl k šikovnému záložníkovi až příliš krutý.

Asi si na to pamatujete. Zkraje června roku 2013 měl autonehodu, při které zemřela Šumského osmnáctiletá přítelkyně. Strašný šok. Vypadalo to, že se z něj hráč se zkušenostmi z mládežnických akademií v Monaku, Cannes či River Plate už nevzpamatuje.

V krátkém sledu vystřídal hned několik klubů, zkoušel angažmá v italské Parmě, ve Slovinsku, na Slovensku, ve Skotsku, v Bohemians, ve Vysokém Mýtě i v Dukle, jenže nikde se ne a ne výrazněji prosadit. Až přišlo loni v létě laso z Frýdku-Místku. Šumský se ho chytil a jak se ukázalo, udělal dobře. Začalo se mu dařit, dával góly a týmu pomohl k záchraně ve druhé nejvyšší soutěži.

„Sedlo mi to tady. Cítím, že jsem na dobré cestě. Zachovávám chladnou hlavu a věřím, že se nějaký větší úspěch brzy dostaví. Cíle mám pořád dost vysoké,“ přiznává Šumský v rozhovoru pro eFotbal.cz.

Když jste byl ve Frýdku-Místku teprve krátce, tak jste prohlásil, že jde o vaši první štaci, kde se cítíte v pohodě i po duševní stránce. Můžete to trochu rozvést?

Ano, je to tak. Sedlo mi to tady. Měli jsme a pořád máme dobrou partu. Mám tu klid na práci a zlepšování se. Taky tomu hodně pomohla důvěra trenérů a zápasové vytížení. Ve Frýdku jsem ale našel i štěstí v osobním životě, za což jsem šťastný.

Proč jste se loni v létě vlastně rozhodl pro přestup právě do Frýdku-Místku? Co vás tam lákalo?

Těch možnosti bylo více, ale chtěl jsem se ponaučit z předešlých angažmá a jít tam, kde vím, že opravdu dostanu šanci se ukázat.

Do Frýdku jste zamířil z Dukly, starty jste ale sbíral spíše na farmě v Benešově ve třetí lize. Proč to na Dukle nevyšlo?

Ani já sám to pořádně nevím. Do Dukly jsem šel ze Skotska a bylo to vše hrozně narychlo. Nerad se ale koukám dozadu, takže důvod, proč tomu tak bylo, nehledám. Soustředím se jen na přítomnost.

Jak hodnotíte své angažmá ve Frýdku-Místku po roce? A jak jste spokojený se svým přínosem mužstvu?

To je těžká otázka. Minulý rok jsme měli super start do ligy, ale na jaře se nám přestalo dařit. Nakonec jsme se ve druhé lize se štěstím udrželi, ale i to k fotbalu patří. Momentálně nemáme takové výsledky, jaké bychom si představovali, ale věřím, že máme tým na to hrát minimálně klidně střed tabulky. Co se týče mě osobně, chtěl bych navázat na minulý podzim, kdy jsem měl na kontě osm gólů. Prozatím mám jen jeden, takže je na čem pracovat.

Už jste zmínil, že v loňské sezoně jste se s Frýdkem udrželi jen tak tak. Jak moc bude těžké to zopakovat?

Jak už jsem říkal, k fotbalu patří i štěstí a my ho měli. Letošní sezona je hodně vyrovnaná a prakticky každý může bodovat s každým. My se teď soustředíme hlavně na sebe. Věřím, že se nám dřina na tréninku vrátí v podobě bodů. Tým na to určitě máme!

Na to, že vám je třiadvacet už toho máte po fotbalové stránce za sebou poměrně dost. Alespoň co se týče počtu angažmá. Je něco, co byste nyní – s odstupem času - udělal ve své kariéře jinak?

Určitě ne. Každé má angažmá mi přineslo spoustu zkušeností, ať už po fotbalové stránce nebo v osobním životě. Teď je jen na mě, jak toho dokážu využít. Ve světě je normální, že mladí hráči často střídají kluby než najdou tu správnou cestu. Věřím, že cestou k úspěchu, ať už děláte cokoliv, je hlavně vytrvalost. Cítím, že jsem na dobré cestě. Zachovávám chladnou hlavu a věřím, že se nějaký větší úspěch brzy dostaví.

Na to naváži otázkou na vaše fotbalové ambice. Čeho byste chtěl ve fotbale ještě dosáhnout? Přeci jen je vám stále pouze třiadvacet let...

Jak říkáte, je mi teprve tolik, kolik mi je. Tudíž cíle mám pořád dost vysoké. Takovou první metou je určitě hrát nejvyšší soutěž.

V Olympii je nejlepší parta, co jsem kdy zažil, můžeme porazit každého, říká Opluštil