Polemika: Opakování baráže šíleným precedentem? Šílené je tendenční řízení, každá náprava škod je dobrá

KOMENTÁŘ

„Že Jihlavu sudí poškodili, na tom panuje shoda snad i v Karviné. Že by se však baráž neměla opakovat, na tom snad – doufám – panuje shoda i mimo Karvinou,“ napsal ve středeční rubrice deníku Sport „Pohled“ vedoucí fotbalového oddělení redakce Ondřej Škvor. Tak v té shodě ohledně neopakování baráže se hrubě mýlí, podle mého názoru by každá náprava šílených škod způsobených tendenčním řízením rozhodčích v barážových utkáních Karviná – Jihlava (2:1, 1:1) byla užitečná. Tedy i opakování baráže, jak to neúspěšně požadovali Jihlavští po vedení LFA. Třeba i jedním zápasem na neutrální půdě, a to i v případě druhé podivné baráže Brno-Příbram (2:2, 0:0).    

Polemika: Opakování baráže šíleným precedentem? Šílené je tendenční řízení, každá náprava škod je dobrá

Nebo by se dala liga mimořádně jednorázově rozšířit na osmnáct klubů včetně Jihlavy a Brna a pak třeba zase snížit na původních šestnáct. Možností je víc, jen ale třeba chtít a mít na to odvahu. Opakovaly se v minulosti zápasy i v Německu (Bayern - Norimberk), v Anglii (Arsenal - Sheffield United), v Turecku i v kvalifikaci MS. A soutěžní řády LFA? Jen alibistické zaklínadlo, jak rychle dokázat, že to nejde.

„Kdyby byly v řiti ryby“

Ondřej Škvor píše, že opakovaní baráže by prý bylo „šílený precedens“. „Jen si to představme. Zopakujme baráž. Pak se ozve Brno, že by chtělo hrát baráž proti Bohemce, protože kdyby sudí uznali regulérní gól, co dostala od Opavy, patrně by místo Příbrami šla proti Zbrojovce. A v příštím ročníku se ozve Slavia, až jí sudí třeba zase v derby oberou o dvě penalty,“ píše Škvor s tím, že se domnívá, že to Jihlava ani nemyslela vážně, jen nasadila kalibr, o kterém věděla, že upoutá.

Jihlava to myslela vážně, jen asi předem věděla či tušila, že narazí. Zvlášť, když se k tomu takhle stavějí i zástupci médií.  „Kdyby byly v řiti ryby, nemusely by být rybníky, milý Ondřeji.“

V argumentaci kolegy Škvora je totiž celkem podstatný zádrhel, chyby, k nimiž došlo ve zmíněných zápasech Bohemky s Opavou a Slavie se Spartou byly totiž jednotlivostmi. Nedá se říci, že by sudí těchto zápasů naklonili od první minuty rovinu a tlačili jedno mužstvo.

Na rozdíl od barážových duelů, které byly vedeny tendenčně, o čemž psal velmi správně a velice kriticky i šéfredaktor deníku Sport Lukáš Tomek. A právě kvůli tomuto na první pohled tendenčnímu řízení obou barážových duelů by se oba dva podle mého názoru klidně mohly opakovat.  Nebo by měla být liga rozšířena o Vysočinu Jihlava a Zbrojovku Brno a baráž z přelomu května a června by měla být k výše zmíněným skutečnostem anulována.

Je tu totiž zásadní problém v dlouhodobém hodnocení rozhodčích, a to deníkem Sport. Je chvályhodné, že sudí pravidelně známkuje, hodnotí a vždy po ligovém utkání tomu věnuje celou tiskovou stranu. Ovšem to hodnocení rozhodčích, jakožto hodnocení hráčů, od jedničky do desítky, jsme v deníku Sport vymysleli před dlouhými lety společně s tehdejším kolegou Vladimírem Zemánkem. Takže se dá říci, že bychom na to mohli mít jistou licenci a know-how a mohli do toho trochu mluvit.

Co poznal i prezident Klaus

Našim původním záměrem při známkování od 1 do 10 bylo u hráčů, ale i u rozhodčích (tam možná ještě více), zhodnotit jejich výkon komplexně. Jestli vedli zápas sice s chybami, ale férově, nebo od první minuty naklonili rovinu jako v baráži. A to se podle mě nyní Sportu moc nedaří. Hodnocení se rozmělňují do jednotlivostí až po každou žlutou kartu. Často z toho vyjde, že sudí chyboval na obě strany, což před lety ve Sportu po jednom pražském derby kritizoval i bývalý prezident Václav Klaus. Ten coby bývalý vrcholový sportovec u rozhodčích dovedl tuto jejich strategii velmi dobře rozpoznat. Nejprve sudí jednomu z týmů zařídí rozhodující náskok a když je zápas rozhodnutý, začne dělat chyby i na druhou stranu, aby bylo vidět, jak je „nestranný“.

Z dnešního hodnocení ve Sportu však mám občas dojem, že někteří redaktoři či spolupracovníci redakce tyhle nuance jaksi nevidí nebo je nedovedou rozpoznat. Přitom je to nejdůležitější, většina z nás, co jsme v jakémkoli kolektivním odvětví sportovali na vrcholové úrovni, to zpravidla záhy poznáme.

V opačném případě se stane, že za sezonu 2018/2019 je podle dlouhodobého hodnocení Sportu po Ondřeji Pechancovi druhým nejlepším rozhodčím Ondřej Lerch s průměrnou známkou 6,83…  Muž, který byl po zásluze před nedávnem za slabou výkonnost z prvoligové listiny vyřazen. Přičiněním známých osob se však do nejvyšší soutěže zase zadními vraty vrátil a ač se i letmým pohledem z tribuny zdá, že má podle všeho nadváhu a že píská „jako vždycky“, získal nyní v deníku Sport „stříbrnou píšťalku“.

Když sudí „sejří“ kapitána a dostane za to šestku

Ono ale není divu, když třeba takový Ondřej Berka, který už po první půli úvodního barážového utkání Brno - Příbram (2:2) podle slov z televizního rozhovoru tolik „sejřil“ kapitána Zbrojovky Lukáše Mageru, dostal ve Sportu (nejen) k mému úžasu za tuto svou produkci známku 6, označující dobrý výkon.

I v tom je jádro pudla. Ano, opakování baráže se někomu může zdát jako šílený precedens. Mně se zase zdají být šílené opakovaně tendenční zářezy v podání zdivočelých rozhodčích. Pokud budou vědět, že při takovémto „výkonu“ mohou být výsledky jejich „snažení“ anulovány, dají si třeba větší pozor. Každá prevence i následná náprava škod je dobrá.