Z Česka raději prchnul a září za hranicemi. Nasadil jsem laťku a musím ji svými výkony udržet, ví Jedlička

Dvanáct vychytaných čistých kont, ocenění pro nejlepšího hráče svého týmu a nejlepšího hráče měsíce celé slovenské ligy i 449 minut trvající neprůstřelnost. Taková je bilance 21letého Martina Jedličky za minulou sezonu. V Dunajské Stredě se mu daří. Jako jednička pravidelně chytá, což je pro mladého gólmana stěžejní. S ambiciózním týmem navíc hraje na špici tabulky. Není divu, že si jeden z pilířů české jednadvacítky krok vydat se na Slovensko jen pochvaluje. „Potřeboval jsem změnit prostředí, abych se změnil i já sám. A to se povedlo,“ přiznává v rozhovoru pro eFotbal.cz.

V minulé sezoně jste začal chytat od 3. kola poté, co se zranil váš tehdejší parťák Patrik Macej. Byl jste tehdy při debutu nervózní? Musel jste vědět, že je to pro vás velká šance…

Patrik měl výborný předchozí rok, proto šel do sezony jako jednička. Měl jsem pořád v hlavě ten nepovedený zápas s Boleslaví na Spartě, navíc nás čekal zápas v Nitře, kde zrovna otevírali nový stadion, který byl vyprodaný. Trochu nervózní jsem byl, hlavně na psychiku to bylo docela náročné. Nicméně se nám po obratu podařilo vyhrát a tím to vlastně celé začalo a chytám doteď. Kdybychom tam tehdy nevyhráli, tak se mohlo stát, že bych musel na další šanci zase nějaký čas čekat. Pak už to jelo týden co týden. Musím poděkovat i spoluhráčům, že se nám dařilo. Jen jsem naskočil do rozjetého vlaku.

V prvních třech zápasech jste dostal sedm gólů, což není úplně malé číslo. Nebál jste se, že o pozici jedničky přijdete?

Nebylo to lehké, na druhou stranu my se prezentujeme náročnějším stylem, kdy se hraje nahoru – dolů. Byl tady nový trenér a pořád jsme se to učili, všichni jsme se to začali učit a góly prostě přicházely. Postupem času si to ale sedalo, což dokazuje i fakt, že jsem minulou sezonu zakončil s krásnými dvanácti čistými konty. Samozřejmě jsem z prvních utkání byl nesvůj, ale ukázalo se, že všechno zlé bylo k něčemu dobré.

Zmínil jste počet vychytaných nul, vám se předchozí sezona vydařila na jedničku. Pro mladého gólmana musí být ohromnou vzpruhou, když se mu první kompletní sezona v dospělém fotbale v roli jedničky povede tak, jak povedla vám...

Jednoznačně, uplynulá sezona byla jedním slovem neskutečná. Byla sice náročná na psychiku, ale o to krásnější byla na konci. Teď bude nejdůležitější to potvrdit. Nasadil jsem svými výkony nějakou laťku a tu musím udržet. Když budu pořád makat jako doteď, tak to bude dobré a i ta letošní sezona může být vydařená.

S jakými ambicemi jste jako úřadující slovenští vicemistři vstoupili? Plánujete sesadit Slovan z trůnu?

V Dunajské Stredě se vlastně tvoří úplně nový klub, máme novou akademii, krásný stadion i majitele. Ten chce mít každou sezonu lepší a lepší, takže letos se chceme porvat o titul, kdyby se nám to nepovedlo, tak vyhrát aspoň pohár, chceme sezonu zakončit ziskem trofeje. Zatím to vypadá slibně.

Druhým místem jste se kvalifikovali do Evropské ligy, kde jste skončili ve 2. předkole. Mrzí vás, že jste nedošli dál? Ambice na to asi byly…

Hned v prvním předkole jsme dostali Cracovii Krakov, což je zkušený polský tým s hráči, co prošli portugalskou i španělskou ligou. Byl to těžký los, ale ukázali jsme, že jsme silní a prošli jsme dál. Pak jsme dostali Atromitos, proti kterému se nám vůbec nepovedl první domácím zápas. Tam se rozhodlo o našem vyřazení. Jet do Řecka s tím, že musíte dát dva góly a žádný nedostat, je hrozně těžké. Konec ve 2. předkole byl velkým zklamáním pro celou Dunajskou Stredu. Klub se nicméně buduje, chceme se zaměřit na příští rok a pokusit se dojít v soutěži dál.

Máte německého kouče Petera Hyballu. Jaký je jako trenér? Je třeba v něčem náročnější než čeští trenéři?

Vyznává ofenzivní styl, chce hrát dobrý fotbal, který se libí fanouškům. I směrem do budoucna je pro náš tým určitě přínosem.

Zmínil jste, že pod koučem Hyballou praktikujete ofenzivní styl fotbalu. V takových případech mívají právě brankáři poměrně nevděčnou roli...

Hlavně na začátku sezony se člověk v bráně určitě nenudí, letos jsme navíc začali hrát s oběma novými stopery. Vždy chvílí trvá, než si na to všichni zvyknou, pak je to ale lepší. Jinak v tom zase tak velký rozdíl nevidím, naopak si myslím, že je lepší praktikovat takový styl, než kdybychom stáli v osmi lidech na vápně a nakopávali dlouhé balóny na útočníky.

Pokračujte ve čtení na další stránce!