Cítím, že v Německu už mám jméno, těší nadějného českého šutéra. Z hostování chce rovnou do základu Drážďan

Když mu bylo patnáct, odhodlal se k velkému životnímu kroku. Vydal se do Drážďan, aby tam rozvíjel svůj talent. Překonal náročné začátky a zanedlouho mu v Německu začali říkat Super-Bubi – zázračný chlapec. Vasil Kušej chytil šanci za pačesy, byl dokonce blízko debutu za první tým Dynama ve druhé bundeslize. Teď před ním stojí nová výzva – prosadit se v druholigovém rakouském klubu Wacker Innsbruck, kam zamířil z Drážďan na roční hostování. „Chci hlavně pravidelně hrát,“ zdůrazňuje devatenáctiletý český útočník v rozhovoru pro eFotbal.cz

Čísla hovoří jasně. Za mladší a starší dorost ve sledované juniorské bundeslize nastřílel v 77 odehraných zápasech v dresu Dynama 49 gólů, k tomu navíc přidal 16 asistencí. Opravdu slušná čísla. „Cítím, že v Německu už nějaké jméno mám a ví se o mě,“ těší mládežnického reprezentanta, pro kterého je letošní sezona velmi důležitá. Možná zlomová. Přechází totiž z mládežnického do dospělého fotbalu. Mohl zůstat v Drážďanech, ale když se naskytla šance jít hostovat, neváhal.

„Vynechal jsem značnou část přípravy a vedení navíc přivedlo do prvního týmu na začátku sezony další nové útočníky,“ vysvětlil Kušej, proč kývl na možnost přesunout se do Innsbrucku, kde by měl dostat více příležitostí. „Když budu trénovat na sto procent, šance určitě přijde,“ věří.

Už jste se stihl ve svém novém angažmá rozkoukat a zabydlet?

První dny jsem byl na hotelu, než se uvolnil byt. Ten ale nevypadal tak, jak by vypadat měl, takže mi za další dva dny přidělili nový byt a teď už jsem vlastně přes týden zabydlený. Všechno mi sedí.

A jak vás přivítali v kabině?

Spoluhráči mě přivítali nejlépe, jak mohli. Většina kluků je stejně starých jako já, máme mladý kádr. Jsou v pohodě, vzali mě hned, za což jsem samozřejmě rád.

Jaké byly vaše první dojmy? Narážím na zázemí klubu, podmínky po trénování…

Je to určitě jiné než na co jsem byl zvyklý v Drážďanech, Innsbruck je menší klub, ale všechno je na profesionální úrovni a nechybí tady nic, co člověk potřebuje. U kabiny máme saunu i bazén, je tady samozřejmě i tréninkové hřiště a navíc máme krásný velký stadion. Zázemí je celkově v pohodě. Jsou tady mladí trenéři, kteří vědí, co a jak chtějí dělat. Jdou si za svým cílem.

Innsbruck je atraktivní lokalita, kde je toho dost k vidění. Zatím jste asi moc času neměl, ale plánujete se podívat po okolí?

Město je to nádherné, je tady spousta hezkých míst. O víkendu jsme vyrazili společně s áčkem na oběd na místo, odkud je vidět celý Innsbruck. Něco už jsem viděl, ale zatím na to není tolik času. Řešil jsem stěhování a další věci, ale mám rozhodně v plánu se někam podívat. Teď vlastně bydlím hned pod skokanským můstkem a nahoře je restaurace, kam chci také zajít.

Letošní sezona je pro vás první v dospělém fotbale. Proč jste nezůstal v Drážďanech a zvolil cestu hostování?

Těch aspektů bylo víc. Jedním z nic byl fakt, že jsem chyběl značnou část přípravy, protože jsem byl s reprezentační devatenáctkou na Euru. Přišel jsem i o soustředění. Vrátil jsem se vlastně do rozjetého týmu, do toho jsme prohráli první dva zápasy sezony a vedení se rozhodlo přivést dva nové útočníky a najednou nás bylo v týmu šest forvardů. Pro mě je nyní nejdůležitější, abych pravidelně hrál a nabíral zkušenosti s dospělým fotbalem. Dostal jsem sice nabídku od Jihlavy, ale to nedopadlo a sám klub pak přišel s nabídkou, že je možnost jít hostovat do Innsbrucku.

Měl jste i další možnosti, kam zamířit? Neřešil jste i setrvání v Německu?

Určitě, v klubu mi říkali, že mi mohou sehnat angažmá ve třetí německé lize. Pak to ale hlavně řešil můj manažer. Innsbruck má s Drážďany dobré vztahy. Loni sem přišel na hostování Sascha Horvath, hrozně mu to pomohlo a nyní hraje v Drážďanech v základní sestavě. V týmu je navíc většina hráčů stejně starých jako já, jen pár jich je starších.