Abraham na ryby nevyrazil. Zavolal ho Brückner

Už se chystal učinit zadost pověsti vášnivého rybáře, maloval si, jak na konci týdne podnikne výlet na Moravu a políčí na sumce a kapry. Jenže reprezentační trenér Karel Brückner pro něj nachystal jiný program. Mladoboleslavský záložník MARTIN ABRAHAM dostal poprvé v životě pozvánku do národního týmu s úkolem zaskočit za zraněné defenzivní středopolaře Tomáše Galáska a Tomáše Sivoka.

Překvapila vás hodně pozvánka do reprezentace?
„Docela mě to zaskočilo, připravoval jsem se na úplně jiný zápas. Měl jsem před sebou pohárové utkání s Letohradem. Vy to berete s úsměvem, ale tyhle zápasy jsou nejtěžší, tým z ligy může klidně vypadnout. Taky jsem se těšil, že vyrazím s rodinou rybařit domů do Uherského Hradiště, nakupoval jsem na ryby. Chystal jsem se na sumce a kapry. Pozvánka to ale všechno přebila, mám velkou radost.“

Když jste se zprávu o nominaci dozvěděl, nemyslel jste si, že je to vtip?
„Já sám strašně rád dělám srandu a různé legrácky v šatně. A sám ji také dokážu přijmout. Když jsem zapnul telefon, první esemeska přišla od Marka Kuliče, takže jsem si opravdu myslel, že jsou to srandičky. Až potom jsem si ve schránce vyzvedl zprávu od vedoucího reprezentace pana Dudla a bylo mi jasné, že je to doopravdy.“

Jaké ohlasy ve vašem okolí pozvání do národního týmu vyvolalo?
„Všichni byli nadšení. Až jsem čučel, jak se sdílí nadšení. Sám jsem je musel krotit. Já jsem takový, že to spíš držím v sobě, dojde mi to až postupem času. Je to stejné, jako když jsem s Libercem získal titul. Oslavy byly pěkné, ale člověku to dojde později.“

Nepřipouštěl jste si, že by po vás trenér Karel Brückner mohl sáhnout? Ani když vypadl po derby kvůli zranění Tomáš Sivok?
„Nějaké signály byly, ale já jsem se hlavně připravoval na ligu, na pohár. To, že bych se mohl dostat do reprezentace, jsem v hlavě neměl. Vůbec jsem s tím nepočítal. O to větší je úspěch, že se to podařilo.“

Reprezentační trenér řekl, že už vás sledoval dlouho. Věděl jste o tom?
„Než se hrál přípravný zápas v Turecku, trenér Lavička si se mnou sedl, bavili jsme se o tom. Měl jsem náznaky. Ale hlavně jsem to vždycky bral tak, že co se má stát se stane.

Berete svou nominaci jako zaslouženou?
„To není otázka pro mě. Ale je to pro mě úspěch. Roli tu hrálo strašně moc věcí, třeba štěstí. Jen mě trochu mrzí, že Tomáš Galásek a Tomáš Sivok, hráči na mém postu, jsou zranění. Nikomu to nepřeju, vím, že je to strašný pocit, když nemůžete hrát. Přeju jim, aby se brzy uzdravili.“

Myslíte si, že se dostanete na hřiště?
„To je otázka pro trenéra. Ale každý by si chtěl za Česko zahrát.“

Vaše kariéra strmě stoupá, že?
„Reprezentace je sen každého hráče. Ale mé cíle byly postupné – první ligový start, první ligový gól... A pak se mi s Libercem povedlo získat titul. Ještě jsem si to pořádně neuvědomil, až se za pár let ohlédnu, budu strašně moc šťastný. Teď jsem přestoupil do Mladé Boleslavi, kde se nám taky daří. Další meta je zahraničí, ale to je daleko. Vždycky říkám, že nejdůležitější je zdraví.“

Už je vám však osmadvacet, to je na zahraniční angažmá nejvyšší čas, ne?
„Já to beru úplně jinak. Když vidím třeba AC Milán, Nestu a Maldiniho, těm je přes třicet, ale uznávají je. Líbí se mi názory trenéra Csaplára, že je jedno, jak je hráč starý, a že dokud je platný, ať hraje.“

Co myslíte, že ještě máte před sebou?
„Je to sbírání zkušeností, každý si musí urovnat v hlavě, co chce. Hodně jsem se toho naučil od trenéra Lavičky, člověk musí být pokorný. A důležitý je také týmový duch, proto se Liberec i Mladá Boleslav drží nahoře.“

Mluvil jste o tom, že máte rád legraci. Jak to jde dohromady s vaší zarputilou bojovností na hřišti?
„Někdy mě to i drží nad vodou, možná bych bez toho nepostupoval dál a dál. Ale na zápas jsem vždycky připravený a soustředěný, srandičky musejí jít stranou. I když se někdy neubráním ani při zápase, sem tam něco řeknu.“

Kdy třeba?
„Člověk něco prohodí s rozhodčí Damkovou, jindy je to třeba pousmání, mrknutí oka.“

Už jste na to někdy doplatil?
„Někdy se to vymstí. Záleží na tom, jak kdo nějakou tu legrácku pochopí, někdo to vezme úplně jinak, než je to myšleno. Od jisté doby si na takové věci dávám pozor“

Platí to i o aféře po posledním ligovém zápase minulé sezony?
„Své chování nezměním. Jsem svůj a s tím musí každý počítat. Bylo to psychicky náročné, člověk si musí dát pozor. Nevěděl jsem, co všechno se stane ze srandy v kabině, že se toho chytí někdo zvenčí a co se z toho udělá. Ale není to tak, že jsem couvl, bylo to velké nedorozumění.“

Stačil jste se vůbec pozdravit s reprezentačními spoluhráči?
„Všechno se seběhlo strašně rychle, bylo to hektické. Dorazil jsem, když kluci přijeli z tréninku, jenom jsme se pozdravili.“

Mimochodem, musel jste upozornit kustody, aby vám na dres nažehlili jmenovku Abraham, a nikoli Abrahám, jak se vžilo?
„Určitě mi na tom záleželo, volal jsem panu Dudlovi. Překvapilo mě, že o tom v reprezentaci věděli. Jsem rád hlavně kvůli mámě, když se někde objeví Abrahám, říká: To přece nejsi ty... Už kvůli ní jsem rád, že tam bude krátké ´a´.“

[ 3. 10. 2006 - Štěpán Filípek / Foto: MARSfoto ]