Slavia způsobila zemětřesení v Seville

Slavia způsobila zemětřesení v Seville
KOMENTÁŘ

Postarali se o dokonalou senzaci. Naprostý šok.  Prvotřídní překvapení.Když fotbalisté pražské Slavie nasázeli ve čtvrtek čtyři branky španělské Seville, vydřeli tuze cenný postup do čtvrtfinále Evropské ligy. Zároveň způsobili zemětřesení v andaluské metropoli, které se sice vyhnulo ceněným památkám Alcázar, Giralda či Plaza de Espaňa, nicméně udeřilo na stadionu Ramóna Sáncheze Pizjuána.

Na první pohled byste nic nepoznali. Ze stěny slavné arény neopadala červeno-bílá mozaika, dál se na ní skví nezaměnitelné logo „Los rojiblancos“.

Přesto nezůstal v domově Sevilla FC kámen na kameni.

Ze zhusta zastavěné čtvrti Nerviónse poroučel se trenér Pablo Machnín, stejně jako loni byl povolán coby záchranář JoaquínCaparrós. Ten ihned rozbil rozestavění, nelíbila se mu hra na tři obránce a v neděli proti barcelonskému Espanyoluvsadil na systém 4-4-2. Výsledkem byla první ligová výhra venku po deseti nezdarech za sebou.

Další změny? Vrátil se se muž, o němž list La Marca trefně napsal: „On je Sevilla FC.“

Ano, možná i v reakci na otevřený dopis ve španělském tisku je zpátky Monchi. „Lev“ bez hřívy se znovu stal sportovním ředitelem (smlouva mu poběží od 1. dubna). To charizmatický Španěl, který kdysi za Sevillu chytával, stvořil z Andalusanů rekordmana Evropské ligy. Za jeho éry v managmentu vyhráli pět titulů z této soutěže, dosáhli také na dva domácí poháry, evropský i španělský superpohár.

„Je jedním z nejuznávanějších sportovních ředitelů světa,“ píše o něm La Marca. Oficiálně byl Monchi uvítán zpět na známé adrese v pondělí v jednu hodinu odpoledne. Symbolicky tak začala nová éra hrdého klubu.

Hrdého klubu, který musel minulý týden schytat spoustu posměchu a kritiky. „A všichni jsou zPraženi,“ pohrál si křídelník Joaquín z konkurenčního Betisus jménem českého hlavního města a nepříznivého výsledku pro papírového favorita.

Ve španělských novinách na Seville nenechal nikdo nit suchou. „Obrana Sevilla FC připomínala hru dětí na školním dvorku,“ tepala La Marca mizerný, ba katastrofický výkon trojice Carriço, Kjaer, Sergi Gómez. Naloženo dostal za svůj kiks před rozhodující trefou také chorvatský záložník Rog.

Andaluský mančaft si byl dobře vědom, jaké fiasko v Praze zažil. V Sinobo Stadium měl zvítězit a prodloužit svou rekordní sérii 18 úspěšných vyřazovacích sérií v Evropské lize. Jenže nevyhrál, a tak na svůj twitter potupně napsal: „Můžeme jen vás, naše fanoušky, žádat o odpuštění.“

Na řeči ale nebyl v Seville nikdo zvědavý.

Horkokrevní jižané chtějí výsledky. A hned. První útěcha přišla v neděli. Na hřišti Espanyolu se představila jiná Sevilla FC. S jiným koučem, rozestavěním i brankářem.

Mezi tyčemi chyběl Tomáš Vaclík, o němž až v drakonickém hodnocení novinář Alberto Fenández napsal: „Už několik měsíců není tím jistým a rozhodným gólmanem, jakého tým s tak mizernou obranou potřebuje.“

Vaclík, ještě nedávno milován a vynášen do nebes unisono fanoušky, experty i novináři, tak poznal pomíjivost slávy ve Španělsku. Má ještě kratší životnost než jinde, to i jepice si užívají bytí déle.

Na hřišti nicméně reprezentační jednička nechyběla kvůli výkonnosti, ale kvůli zranění. Při rozcvičce ucítil Vaclík bolest, a tak mezi tři tyče musel jednadvacetiletý Soriano.

Udržel nulu, ale také vyprovokoval zbytečným gestem strkanici v závěru mače. Marně se pak před diktafony novinářů kál. Ve chvíli, kdy Sevilla FC potřebuje jen a pouze pozitiva, zbytečně posolil otevřené rány. Rány, jež má zacelit postup do Ligy mistrů.

„Uhrát ChampionsLeague dál zůstává naším cílem,“ oznámil Caparrós, poté co ujal funkce. Andaluský tým je momentálně v La Lize sedmý, o dva body za městským rivalem z Betisu, a spoléhá, že zkušený kouč přinese herní i výsledkové zlepšení. Tak jako loni. Pro Caparróse mluví minimálně léta praxe, vždyť v nejvyšší španělské lize má odtrénováno rovných 500 zápasů.

Další metou je úspěšné derby. V Seville dojde k tradičně třaskavému měření sil 13. dubna. Pro náročné příznivce „Rojiblancos“ neexistuje v takové partii nic jiného než triumf. Jsou jich plné hospody, navlečeni v dresech zobají olivy a popíjejí mizerné pivoCruzcampo. Emotivně křičí.

Ve čtvrtek křičeli nadávky. Byli naštvaní, zuřili, pak smutnili. O tři dny později halekali radostí. A doufají, že si to brzy zopakují.