Odchod válečníka! Costa ukázal všem cizincům cestu, po které mají jít

Předvedl, co znamená být doopravdy veliký. Na hřišti i mimo něj. Čtyřiatřicetiletý Costa Nhamoinesu se s milovanou Spartou i celou Fortuna:ligou loučí s grácií sobě vlastní. V nelehkých podmínkách totiž svedl něco, o čem se většině jeho slavnějším kolegům mohlo jenom zdát. Byť cizinec, který zprvu neuměl slovo česky, se stal skutečnou ikonou klubu. A ne ledajakého, nýbrž toho vůbec nejslavnějšího u nás. 

Mohli jste ho milovat i nenávidět, ale museli jste ho respektovat. Ne, tahle slova neplatí o Tomáši Řepkovi, který si na falešnou modlu Letenských jen hraje, nýbrž o jednom z řady jeho nástupců Costu Nhamoinesovi. Muži s obrovským fotbalovým srdcem, který po sedmi letech ukončil svou anabázi v dresu Sparty. A udělal to vskutku stylově. Ostatně přesně tak, jak probíhala celá jeho pražská mise.

„Ahoj, sparťani. Mám pro vás zprávu, že končím. Je pro mě těžké to říct. Já bych to nechtěl, ale jsem profesionál a je třeba to respektovat. Bylo to s vámi fajn. Nemám ani slov. Děkuji Vám a ať se daří,“ zněl jeho hlavní vzkaz v dojemném videu, který Sparta zveřejnila na klubových stránkách.

Když pomineme fakt, že Costa promluvil k letenskému národu téměř bezchybnou češtinou, je třeba vyzdvihnout hlavně jednu věc. A sice to, že mu tato slova každý věří. Že i z jeho projevu je cítit, že je myslí zcela upřímně. A jde to ruku v ruce s tím, jak přistoupil k celé své dlouhé misi v dresu Sparty.

Rodák z Harare si totiž do Prahy nešel jenom vydělat, ale stát se jednou z důležitých postav klubu. Zkrátka někým, kdo si vybojuje lásku náročného sparťanského publika, které ho jednou vezme za svého. A vůbec zde nejde jen o jeho výkony. Bylo i hodně lepších obránců, kteří už oblékali rudý dres, což on sám moc dobře ví. Jen málokdo však ukázal takový klubismus, jako právě on. Platí o téměř všech cizincích, ale bohužel nejen o nich...

Jistě, svým nasazením to Costa občas až přeháněl. Skoro legendární jsou jeho pověstné sáně, při kterém trenérům soupeře často tuhla krev v žilách. Defenzivní tvrďák občas dohrával jen z dobré vůle rozhodčích, což ho postupně stálo i místo v základní jedenáctce týmu. Jenže v době, kdy se počet opravdových srdcařů v mužstvu Sparty dal napočítat na prstu jedné ruky, působil projev reprezentanta ze Zimbabwe jako balzám na rozbolavělé duše letenských fanoušků. A nešlo jen o skluzy. Třeba i nepodáním ruky Davidu Limberskému s Milanem Petrželou před utkáním s Plzní Costa jasně ukázal, jak moc osobně nese každou křivdu ve jménu Sparty.

Že byl urostlý defenzivní univerzál hodně speciální postavou, dokládají také slova sportovního manažera Tomáše Rosického. „Děkujeme za odvedenou práci a výkony, které Costa Spartě odevzdal. Po celou dobu působení v klubu to byl příkladný profesionál, který pracoval vždy na sto procent. V průběhu času se stal pravým sparťanem. Je tak zářným příkladem toho, že i cizinec může být pro Spartu velkým přínosem, pokud má správný charakter a identifikuje se s klubem a jeho hodnotami,“ ocenil Rosa legendu s tím, že doufá v jeho brzký návrat, byť v samozřejmě jiné než hráčské roli.

Není se co divit. V doby, kdy si někteří jiní dávají na své tělo vytetovat symboly Slavie i Sparty zároveň, totiž vyniká člověk Costova formátu hned dvakrát.