Lafata, nebo Pekhart? Bez podpory by se neprosadili ani Messi či Neymar!

[hot]KOMENTÁŘ[/hot] Jediné, co může být na středeční mezinárodní středě pozitivní, je, že Češi ve Lvově v přátelském utkáním s Ukrajinou (0:0) na cizí půdě před vyprodaným hledištěm a proti kvalitnímu soupeři neprohráli. A že trenér Bílek chlapsky a bez vytáček přiznal a uvědomil si, že ukrajinský protivník byl lepší. A ještě snad, že ani Dánové, zářijoví soupeři Čechů v kvalifikaci MS 2014, nijak nezářili. Dopadli dokonce hůře, protože prohráli doma s bratry Slováky 1:3.

A to je tak asi všechno. Při troše štěstí mohli Češi v závěru zápasu dokonce při otevřené obraně Ukrajinců, toužících po další lvovské výhře, skórovat a vyhrát. Ale to by už nebylo vůbec spravedlivé.

Stačí, že Bílkovi hoši šťastně přerušili sérii sedmi předchozích ukrajinských výher ve Lvově, kde Blochinovi svěřenci předtím porazili Rakousko, Rumunsko, Bělorusko, Polsko, Gruzii a dvakrát Arménii, která je mimochodem rovněž českým soupeřem v blížící se kvalifikaci na MS 2014 v Brazílii.

Jinak to ale bylo bez marodů Rosického a Plašila a definitivně bez Baroše, jenž se urazil a už nikdy nechce reprezentovat, nepříliš vydařené představení. Jediný rozdíl proti loňskému srpnovému duelu v Norsku (0:3) byl v tom, že Češi měli letos mnohem více štěstí a přece jen se na trávníku, vyburcovaní bouřlivým publikem, snažili a bojovali.

Jinak ale mě docela bavilo číst si předzápasové rozbory o tom, zda má Baroše v útoku nahradit Lafata, či Pekhart. A kteří další útočníci jsou v zásobě (Václav Kadlec či později, po svém uzdravení, marodi Necid nebo Chramosta). A že je škoda, že sparťan Kweuke nebo plzeňský Bakoš jsou cizinci.

V deníku Sport vyšel hlavní titulek „Vítězný Lvov chtějí dobýt s Lafatou“. Redaktoři se v rubrice „Přestřelka Sportu“ přeli, jestli je lepší Pekhart, nebo Lafata? Rozebíral to ve svém pravidelném sloupku i internacionál s proříznutou pusou Ladislav Vízek, řešily to i ostatní deníky.

Útočník v modrém moři, odříznutý od světa

Nechci dělat chytrého, ale předem mi bylo jasné, jako to asi dopadne. Že v útoku osamocený Lafata, který tentokrát dostal přednost v základní sestavě, nebude mít nárok jakkoli na sebe upozornit. Bude na hrotu odříznutý „od světa“. A také byl, po hodině hry šel ze hřiště, aniž by se nějak zásadně projevil. Protože ani nemohl. Jako sám voják v poli by se ale v téhle situaci nemohli prosadit ani takoví borci, jako jsou Argentinec Messi nebo Brazilec Neymar. Leda, že by si od brankáře Čecha vzali balon a prokličkovali by s ním sami až před branku soupeře a zavěsili...

Ano, s Pekhartem v závěru to bylo o něco lepší, ovšem to se stalo až po všeobecném „hokejovém“ střídání, které přátelské zápasy v poslední fázi vždy ovlivní, a hra je pak oboustranně mnohem méně organizovaná, až chaotická.

Samozřejmě, systém na jednoho útočníka praktikují i velmi úspěšné a kvalitní týmy. Mistři Evropy Španělé na červnovém EURO 2012 dokonce občas nastupovali bez jediného klasického útočníka. Ovšem v jejich systému se ze záložníků najednou stali v průběhu hry tři až čtyři forvardi. Zatímco chudák Lafata byl bez výraznější podpory zákonitě utopen v modrém ukrajinském moři.

Shrnuto, podrženo: v září to musí být v Dánsku podstatně lepší! Dánové budou jistě také lepší než nyní proti Slovensku. A spoléhat se na druhou šťastnou bezbrankovou remízu s tím, že to Petr Čech zase vychytá a že soupeřovi útočníci všechny své šance opětovně spálí, by bylo vskutku velikým rizikem.