Horváthův příběh nekončí, Kohákovi lapil penaltu

[tag]OBSAHUJE VIDEO[/tag] Jeden ze symbolů soudobé Viktorie Plzeň Pavel Horváth bude za pár dní bohatší o autobiografickou knihu "Můj příběh nekončí, jež vpadne na pulty již 5. listopadu.

Jak zdatnými herci jsou Kweuke, Pamič či Vidlička?

Dílo doprovází také krátký videoklip od režiséra Jakuba Koháka ze Slavoje Houslice, jenž si nabídku dlouho nerozmýšlel: "To by mě bavilo, ale o čem by to mohlo být? Nejspíš o zubech. Ty jsou přece Pavlovým poznávacím znamením. A Horviho šoupnu do branky, ať je prča," uvedl Kohák na adresu upoutávky, ve které si zahrál také Horváthův bývalý spoluhráč Petr Jiráček z Hamburku.

Ukázka:

„Ťapal jsem ze schodů, nad kterými stála potemnělá barcelonská kaple, a míjel Messiho, Iniestu a další hvězdy světového fotbalu, které se za mnou nevěřícně otáčely. Nakonec jsem zastavil vedle Xaviho a v očích mu četl údiv. Jako by se chtěl zeptat: „A ty budeš hrát taky, nebo děláš Plzni jen maskota?“

Pomalu mi táhlo na sedmatřicet, na váze blikalo devadesát kilo, černé vlasy šedivěly. Byl 19. říjen roku 2011 a já jsem hrál Ligu mistrů v Barceloně.

Sešel jsem schody, stoupl si na začátek plzeňské fronty, na rukávu povytáhl modrou kapitánskou pásku a zaposlouchal se do hučícího kotle, do něhož jsme měli za chviličku vkročit. Než jsem udělal první krok na trávník, přemýšlel jsem, jaké obrovské štěstí mám. Nikdo kolem neměl zdání, že jsem profesionální fotbal málem vůbec nehrál. Mám ploché nohy, kterých se doktorka na ortopedii zhrozila: „Pavle, mám pro tebe špatné zprávy. Budeš muset přestat s fotbalem.“ Bylo mi dvanáct, chodil jsem do sedmé třídy a snil o kariéře ve Spartě...“