Stop kriminalizaci fans! Nejsou to chuligáni, které amnestie pustila na stadiony

Stop kriminalizaci fans! Nejsou to chuligáni, které amnestie pustila na stadiony

[hot]POLEMIKA[/hot] Už jsem nechtěl více o problémech s hooligans na českých stadionech psát, ale vyzval mě k tomu páteční komentář šéfredaktora deníku Sport Lukáše Tomka s názvem „Přestaňte tleskat chuligánům“. Přítel Tomek se možná bude zlobit, ale nezbývá mi než konstatovat, že míchá hrušky s jablky. Kdyby sledoval pondělní poslední díl úspěšného seriálu České televize „Případy 1. oddělení“, možná by se po rekonstrukci jednoho staršího případu z prostředí fotbalových chuligánů v problematice dokonale zorientoval. Šéf oddělení zabývající se extrémisty nabalenými na fotbal tam zevrubně a opakovaně vysvětluje svým kolegům kriminalistům rozdíl ve velmi složité struktuře fanoušků. Hlavně jasně odděluje „fans“ od „ultras“ a „ultras“ od „hooligans“. Takže spojovat titulek „Přestaňte tleskat chuligánům“ s transparentem „Stop kriminalizaci fans“, který vyvěsili sparťanští fanoušci při ligovém utkání se Znojmem, je poněkud nepřesné. Stejně jako je nešťastné kriminalizovat tisíce „fans“ kvůli desítkám nezvladatelných „hooligans“. O to nejspíš příznivcům Sparty při tvorbě transparentu také nejspíš šlo, nicméně byli hozeni do jednoho pytle.

Baníku hrozí rok hraní bez diváků!

Lukáš Tomek mj. v pátek v deníku Sport ve svém sloupku s názvem „Odpískáno“ píše: „STOP KRIMINALIZACI FANS. S tímto transparentem vyrazil na ligové utkání proti Znojmu sparťanský kotel. A nakonec ještě svůj protest doplnil odchodem z tribun přesně ve chvíli, kdy David Lafata vstřelil rekordní 134. ligový gól. Přiznám se, že gesto fanoušků mi přijde hodně hloupé. Nechápu uvažování těch lidí z kotle, kteří se tváří, že fotbal se tu hraje jen pro ně. A tudíž mají zvláštní právo nastavovat při něm pravidla podle jejich zvráceného vidění světa. 

Na Bazalech po sobě individua rozumu zbavená metala světlice a vytrhané sedačky. Vidíte brutální záběry, na nichž chuligáni kopou do ležícího muže a pár tvrdých ran mu zasadí i přímo na lebku. Celé to vlastně připomíná pokus o vraždu. Každý normální člověk musí takový horor odsoudit a volat: ‚Udělejte s tím už něco.‘ A je úplně jedno, komu fandí, jaké má vzdělání, jestli chodí do kotle nebo do VIPu. Protože tato brutalita je společensky nebezpečnější než krádež nebo podvod. Jde při ní totiž o jedinou věc – o primitivní přímočaré násilí. 

Proč ale kotel zareaguje tak, jak zareagoval? Proč se naopak nevytasil s transparentem STOP NÁSILÍ NA STADIONECH?“
Tolik zatím Tomek ve Sportu.

Venku jsou všichni v jedné kleci


Pominu dnes svědectví většiny návštěvníků zápasu Baník Ostrava – Sparta, že násilí na Bazalech výrazně umocnil další, naprosto neprofesionální a pozdní zásah policistů, po němž se teprve lidé v ochozech začali bát. Do té doby šlo o problém pár desítek chuligánů, navíc ještě z části „dovezených“ z Polska.

Pominu i otázku, zda je primitivní přímočaré násilí opravdu vždycky společensky nebezpečnější než skrytý podvod či krádež. Po zkušenostech s pětadvacetiletým budováním kapitalismu v Česku po Listopadu 1989 mám poněkud jiný názor. Zvlášť proto, že skryté podvody a krádeže byly často spojeny s velmi skrytým a mnohdy neobjasněným násilím i vraždami.

Specialista ze seriálu „Případy 1. oddělení“ ovšem při svém výkladu jasně říká: „Problematika fotbalových fanoušků je velmi složitá. Máme tu táty s dětmi, klobáskáře, dědky, fans, to jsou ti, co nosí šály a vlajky, ultras, to jsou ti, co řídí kotle, vymýšlejí chorea atd. S ultras občas jsou problémy, ale dá se s nimi vcelku mluvit. A pak jsou tu chuligáni a s těmi je ta největší potíž. Jenže, když fanoušci soupeře přijdou na cizí hřiště, zavřou je všechny do jedné klece na stadionu.“

A tam, jak tvrdil i seriálový policejní expert, může chuligán ovlivnit i jinak vcelku pohodového člena skupiny „fans“. Takže ani tyto „klece“ a sektory pro hostující fanoušky nepovažuji zrovna za ideální řešení.

Policejní atmosféra při Premier League


V této souvislosti si dovolím malou odbočku. Všichni „odborníci“ v diskusích chválí atmosféru na fotbalových stadionech v Anglii a básní, jak to tam báječně dokázali vyřešit. Ano, pokud fandíte domácím a máte slušný příjem, něco na tom bude. Protože chudší vrstva fanoušků byla na ostrovech kvůli vysokému vstupnému z rekonstruovaných stadionů nemilosrdně vyhnána, což by v Česku vedlo k průměrným návštěvám, jako jsou na Julisce nebo v Brně, když tam hraje „doma“ Znojmo.

Byl jsem ale loni s CK Czech Sport Travel, která jako jediná v Česku může oficiálně prodávat vstupenky na Premier League, na utkání Chelsea – Arsenal. Jeden z českých účastníků zájezdu přál úspěch Rosického týmu, a tak se při jeho gólu na tribuně velmi decentně zaradoval. V tu chvíli byl u něj hřmotný pořadatel a chtěl ho za jeho mírumilovnou radost okamžitě vyvést ven ze stadionu. Radovat se z úspěchu hostů se lze totiž pouze a jen ve velmi omezeném kotli jeho fanoušků. Stamford Bridge se pro mě v daný moment stal malým policejním státem. A zápas mě už do svého konce nebavil.

Podobně úzko jako na stadionu Chelsea při Premier League mě v minulosti naposledy bylo ve Sportovní hale na dnešním Výstavišti během MS v ledním hokeji v Praze v 70. letech při utkáních ČSSR – SSSR, kdy jsem věděl, že jakýkoli projev mé či jiné radosti nebo nevole sleduje v každé řadě jeden tajný policajt z nechvalně známé StB.

Takže tolik k té kýžené „anglické“ atmosféře, které chceme na českých stadionech rovněž dosáhnout.
Už jsem psal o intelektuálech a salonních novinářích, kteří ošlehaní kavárenskými větry ze svých křesel zasvěceně komentují věci, jež nikdy nemohli zažít. Na fotbale nikdy v kotli nebyli, maximálně vše „moudře“ sledovali z novinářské či VIP tribuny, na kterou se dostavili, když do Česka zrovna zavítaly Chelsea, Manchester United či Barcelona.

My, kteří v Praze od čtyř let chodíme skoro na každý ligový fotbal a když máme čas a jsme zdraví, zajdeme i na druhou ligu na Vltavín či Střížkov, na ČFL na Admiru či Meteor nebo na divizi na Vyšehrad a klidně i na nějakou tu I. A. či I. B. třídu, víme o fotbalových „fans“ své. A dovedeme je rozlišovat. Ostatně jsou stovky fandů, které pravidelně a opakovaně potkávám na fotbale, alespoň v hlavním městě, a rád s nimi o těchto věcech diskutuji. V jiných českých regionech to bude podobné.

Stát hází FAČR klacky pod nohy



Lukáš Tomek v závěru svého pátečního komentáře píše: „Zodpovědnost za pořádek na stadionech leží jednoznačně na klubech a razantní postup vůči chuligánům sice návštěvnost dočasně opravdu může snížit, ale je nezbytné k němu přistoupit.  FAČR jako občanské sdružení, které si chce v jiných částech své činnosti logicky zachovat nezávislost, se nemůže spoléhat na stát. Ať s policií spolupracuje, ale zbavit se základní zodpovědnosti nemůže. A kluby, které nedokážou násilí na stadionech zamezit, ať ligu opravdu bez pardonu nehrají. Taková neschopnost je přece pro udělení licence daleko vážnější problém než vyhřívaný trávník.“

Fajn. Ale v tom případě by nemohl hrát ligu žádný český klub.

Mimochodem ještě před nedávnem mělo už docela dost českých chuligánů kvůli svým předchozím výtržnostem soudně zakázáno na fotbal chodit. Ví ale třeba i autor komentáře „Přestaňte tleskat chuligánům“, že loňská amnestie prezidenta Václava Klause téměř všechny tyto potrestané „hooligans“ do fotbalových ochozů zase vrátila?

Pokud stát (nebo jeho nejvyšší představitel) takto ničí klubům jejich práci, je povinen jim při zamezování násilí na stadionech účinně pomáhat a ne je v tom nechávat samotné. Navíc při nedostatečné legislativě, kterou za dlouhá léta nedokázal připravit.


Tvrdit, že kluby, jež nedokážou násilí na stadionech zamezit, by měly přestat hrát ligu, je přinejmenším přehnané. Do fotbalového prostředí se účelově infiltrují skupiny neofašistů a jiných extrémistů, s nimiž si ani stát neví rady. Zneužívají nejpopulárnější sport, protože je výborně medializuje. Parazitují na fotbale. A fotbalové kluby se v boji proti nim logicky musejí na stát spoléhat.

Manifestace či pochody neofašistů, nacistů a jiných extrémistických skupin na severu Čech či v Brně asi těžko mohou hlídat a účinně jim zamezovat najaté bezpečnostní agentury či pořadatelská služba, že. Podobné to je, když tyto skupiny zneužijí fotbalového prostředí a stadion.

Také se mi nelíbí, když jdou hráči po zápase zatleskat chuligánům, kteří při utkání dělali výtržnosti či skandovali rasistické či antisemitské pokřiky. Ale na druhou stranu je třeba důsledně oddělovat většinové „fans“ od pár desítek „hooligans“. Třeba od chuligánů, které prezidentská amnestie vrátila do hledišť. Nebo od těch, co do Česka s oblibou jezdí z ciziny, protože doma by jim jejich stát a jeho zákony takové výtržnosti nedovolily.

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK

[img id="41660"]