Holeňák by se návratu do Zlína nebránil

Miroslav Holeňák (33 let) nevyloučil, že závěr aktivní hráčské kariéry stráví ve Zlíně, odkud do světa profesionálního fotbalu vyletěl. Bylo to sice už v roce 1996, přesto nikdy nepřestal sympatizovat s tamním klubem. Liberecký obránce má ve Slovanu platnou smlouvu, ta mu však po sezoně končí. Je tedy především otázkou dalších jednání na severu Čech, jakými kroky se bude ubírat kariéra zkušeného fotbalisty.

Vybavujete si ještě svůj divoký odchod ze Zlína v létě roku 1996?

To víte, že ano. A dnes už se tomu i směji. Tenkrát to ale taková legrace nebyla. Spadli jsme z nejvyšší soutěže, ovšem nic nenasvědčovalo tomu, že bych měl ze Zlína odejít. Pan Řehák chtěl okamžitě postoupit zpět. Nicméně postupem času vyšlo najevo, že nemá tolik peněz, aby udržel všechny hráče. A o mě v tu chvíli projevily zájem Drnovce. V éře pana Gottwalda to byl velmi silný a ambiciózní klub. Já jsem byl mladý kluk a přede mnou se otevřela možnost hrát s takovými hráči, jakými byli třeba Druhák, Kafka, Šilhavý nebo Majoroš. Ovšem už za dva týdny si pro mě přijel tehdejší zlínský sekretář Honza Somberg s tím, že musím zpět, protože trenér Lička mě chtěl v kádru udržet. Tak jsem trénoval opět se Zlínem a mezitím probíhala další jednání mezi oběma kluby. Nakonec se Zlín s Drnovicemi přece jen domluvil a já mohl pokračovat v první lize i nadále.

Po sezoně Vám končí v Liberci smlouva, neuvažujete i o návratu do Zlína?

Lhal bych, kdybych tvrdil, že o této možnosti nepřemýšlím. Jsem Zlíňák, ve Zlíně jsem se narodil, naučil jsem se zde hrát fotbal a navíc zde mám pořád byt. Určitě by mi nevadilo vrátit se zpět, i když mimo Zlín působím už delší dobu. Vše je ale věcí dalších jednání.

Jak se vyjádřil Liberec ohledně Vašeho dalšího případného působení v tamním klubu?

Zatím jsme se o tom nijak nebavili, ale v lednu máme domluvenou schůzku, na které bych si tyto věci rád vyjasnil. Vím, že už mám svoje roky, v kabině jsem skoro nejstarší, a pokud vedení klubu nebude mít o mé služby na hřišti či mimo něj zájem, budu se muset poohlížet po něčem jiném.

Znamená to tedy, že byste už v červnu pověsil kopačky na hřebík?

To ještě ne. Kila nenabírám, fyzičku mám pořád dobrou, a pokud vydrží zdraví, chtěl bych ještě celou jednu sezonu absolvovat přímo na hřišti. Teprve potom uvažuji o odchodu do nějaké trenérské či manažerské funkce.

Třeba ve Zlíně?

Proč ne? Už jsem se na toto téma bavil asi před dvěma roky s majitelem klubu panem Červenkou. Bylo to však spíš takové přátelské posezení, na které lze ale určitě navázat. Zprávy o zlínském fotbale mám docela čerstvé, protože můj otec i tchán na zápasy Zlína chodí a já jsem ve spojení i se současným asistentem A-mužstva Jardou Švachem. Navíc jsme spolu hráli na podzim pohár a jen se štěstím jsme na penalty v Otrokovicích postoupili.

Co Vaše trenérská kariéra?

Prozatím jsem majitelem trenérské licence A. Ke studiu profilicence se coby aktivní hráč působící v profesionální soutěži dosud nemohu přihlásit. Další termín je až v listopadu v roce 2011. A když to dobře půjde, v tomto termínu bych se o přijetí ke studiu rád přihlásil. To už bych měl mít dráhu profesionálního fotbalisty za sebou a trenéřina je jednou s možností, jak uplatnit své zkušenosti a dál u fotbalu setrvat.

Vedl jste už někdy nějaké mužstvo?

V roli hlavního trenéra ještě ne, nicméně v Liberci působím již dva roky jako asistent u dorosteneckého týmu U19, ke kterému jednou až dvakrát týdně docházím. Víc kvůli časovému vytížení u A-mužstva zatím nepřichází v úvahu. Jsem však rád i za tuto příležitost, neboť si mohu tuto práci alespoň trochu osahat a postupně získávat cenné zkušenosti.

Zatímco loni touto dobou panovala v Liberci fotbalová euforie, letos je to naopak. Jak to s odstupem několika týdnů po konci podzimní části sezony hodnotíte?

Nijak pozitivně. Měli jsme dva cíle, ani jeden jsme nesplnili. V Gambrinus lize jsme se chtěli pohybovat do pátého místo, jenže jsme až desátí. Loni jsme si třetím místem vybojovali právo startovat v prvním kole Evropské ligy a chtěli jsme si zahrát alespoň její základní skupinu. Bohužel jsme hrubě nezvládli domácí odvetu s Bukureští a nepodařilo se nám naplnit ani tento cíl.

Vidíte nezdar v Evropské lize jako hlavní příčinu následného podzimního strádání?

Nechci se na to vymlouvat, ale byl to určitě jeden ze stěžejních bodů. Pak už jsme se vezli a celým podzimem jsme se více méně protrápili.

Jako jeden z nejzkušenějších matadorů jste to měl jistě pořád na talíři. Jak jste se k tomu stavěl?

Zodpovědně, protože vím, že zkušení hráči by měli mančaft táhnout. Navíc já jsem ve většině případů nosil i kapitánskou pásku. Nemalý podíl viny proto beru i na sebe. Jak jste správně poznamenal, loni nás touto dobou všichni plácali po ramenou, nicméně já už z vlastní zkušenosti vím, že po úspěchu přicházejí také prohry a pády a umím se na ně nachystat. Nikdy nenosím hlavu v oblacích, neboť vím, že vše se může velmi rychle obrátit. To byl i tento případ. Přesto věřím, že v zimě dobře potrénujeme a na jaře všem ukážeme, že fotbal hrát umíme. A pořád se můžeme probojovat i do pohárové Evropy, protože v domácím poháru jsme postoupili už do čtvrtfinále. A to by měla být pro celou kabinu také velká motivace.

Budete i nadále a na dálku sledovat boj Zlína o návrat do první ligy?

Určitě. Moc klukům držím palce. Nevím přesně, jaké jsou plány a ambice klubového vedení, ale věřím, že všichni chtějí postoupit. Z vlastní zkušenosti totiž vím, že když se hned po sestupu nevyškrábe mužstvo zpět, ve druhé lize zabředne. Dojdou peníze, ti nejlepší hráči odejdou a jen s mladými se o postup hrát nedá. A pak už je to začarovaný kruh. Zlín ale zvládl podzim velmi dobře, je na třetím místě a já si myslím, že to je slušná výchozí pozice. Může útočit zezadu a znervózňovat ty, co má před sebou. Podle mě je to lepší než být třeba druhý nebo první a být celou dobu pod tlakem s tím, že všichni od vás automaticky očekávají postup. Já budu celému Zlínu fandit a věřit, že si v jeho dresu první ligu třeba ještě zahraji.