Stvořitel slavné generace Belgie: Česko je na cestě vzestupu jako my

„Jste teprve na začátku a musíte vydržet alespoň 10 let, abyste pochopili, že to mělo smysl. Uvidíte, že pak budete mít stejně úspěšné hráče jako Belgie“. To byla zásadní věta, kterou na dvoudenním semináři trenérů pronesl Marc van Geersom, muž, který po profesionální hráčské kariéře věnoval svůj čas trénování v mládežnických kategoriích. Když před 17 lety společně s dalšími dvěma kolegy sestavil koncepci pro belgickou mládež, netušil, že v roce 2013 bude svědkem obrovského úspěchu generace, která s věkovým průměrem lehce přes 24 let suverénně postoupila na MS2014 do Brazílie. V rozhovoru Ondřeje Lípy s celosvětově uznávaným trenérem mládeže to byla jedna z hlavních otázek.

Obhájí Ibra střeleckou korunu v konkurenci Falcaa s Cavanim?

Jsou to tak výjimeční fotbalisté, nebo je to výsledek koncepce, kterou Belgie nastavila před několika lety?

„Je to ovoce naší práce. Tihle hráči, jako třeba Hazard, mají samozřejmě výjimečný talent, ale většinu z nich dostala na vrchol systematická práce. Nejen naše, ale i hráčů samotných. Ona i ta generace po Hazardovi je velmi talentovaná, takže celý projekt dál funguje a produkuje hráče s velkým potenciálem.“

Je to hodně o penězích, vybudovat takový systém?

„Neřekl bych, samozřejmě, že podmínky jsou různé, ale důležité je přizpůsobit strukturu možnostem a prostředí, kde mladé vychováváme. To podle mě nějaké extrémní sumy peněz nepotřebuje.“

Možná důležitější je podpora od státu.

Tak to samozřejmě velmi pomáhá, ale my jsme v začátcích měli velké problémy, protože naše politická situace nám příliš nenahrávala. Po nějakých 4 letech jsme dostali podporu od vlády, když pochopila, že naše práce má výsledky a celé to začalo fungovat mnohem lépe. Logicky s větší finanční podporou je také snazší se o fotbalisty starat a vymýšlet nové věci.

A co je tedy klíčem k úspěchu?

Kdybych měl říct jednu věc, která stojí za výchovou mladých fotbalistů, tak budu dlouho přemýšlet, je toho hodně. Každopádně trenér musí vidět hráče jako individualitu, pracovat s ním, aby ho hra bavila. V žádném případě nejde o výsledky, výsledek je až později samotný hráč, on je tím, co určuje úspěch nebo neúspěch. Měli jsme třeba řadu hráčů, kteří si mysleli, že jsou výborní, protože se to o nich říkalo, ale pak přišlo na měření na mezinárodní úrovni a tam se ukázal rozdíl. Oni byli slepí, mysleli si, že se už nemusí zlepšovat a to byl pro nás signál, že musíme začít něco dělat a takové hráče nechceme.

Když jste zmínil Hazarda, jaký vlastně je? Petr Čech říká, že je mimořádný i pracovitý.

„Hazard je famozní hráč, ale také jsme s ním bojovali. Vzpomínám si, jak se mu nechtělo tolik trénovat. Měl v sobě mimořádné schopnosti, tu samou výbušnost jako má teď a my jsme se báli, že když bude moc trénovat, mohl by tuhle svou výhodu ztratit. Na jedné straně jsme mu tedy chtěli domluvit a na druhé respektovat jeho pocity. Já říkám, že hráči mají trenéra, trenér má mít psychologa. Nyní spíše mluvíme o koučovi, tedy člověku který dokáže uvolňovat celý potenciál hráče-člověka, což spousta lidí neumí a vlastně ani dost často nechce. Chtějí poslušné hráče nikoliv hráče dobrovolně zodpovědné a tak je mnohdy vychovávají.“

Hazard navíc asi nebyl v tom věku fyzicky vyspělý.

To problém nebyl, ale tuhle otázku jsme v Belgii taky řešili. Mezi 15 a 17 lety totiž hráče dělíme do dvou skupin, na fyzicky vyspělejší a na ty méně vyspělé, ale o to talentovanější. Může se totiž stát, že za dva roky rychle vyrostou a budete z nich mít jedny z nejlepších v kategorii. Vtip je v tom, že Belgie je malá země a nemůže si dovolit ztratit byť jednoho dobrého fotbalistu a u vás platí totéž.

Klíčem je tedy udržet děti u fotbalu za každou cenu?

Ne, jde o to, aby děti fotbal bavil. Když je nebude bavit a bude se tlačit na výsledky, dřív nebo později stejně skončí, protože už to pro ně nebude zábava.

Jak k tomu můžou přispět rodiče?

Snažíme se přesvědčit rodiče, aby podporovali hráče, ne aby je chválili a vyzdvihovali, ale aby je podporovali v tom, co dělají. Mají jim říkat: „Baví tě to? Věnuj se tomu a poslouchej trenéra. Snaž se, ať jsi lepší“. Rodiče, kteří říkají: „Jsi tam nejlepší“ dítěti nijak nepomohou. A ostatně nepomohou ani trenérům. My se snažíme dělat osvětu jak rodiče vtáhnout do progresu svých dětí, jak je informovat a nabídnout ruku ke spolupráci. Mnozí se však chovají naopak a oddělí rodiče od tréninku a neinformují je. Dovete si představit, že by se tak třeba chovali lékaři?

To byste mohli vydat manuál na trénování dětí.

Nene, to tak není, i my se ještě učíme. Například teď jsme zjistili, že hráči do 7 let by neměli hrát 5 na 5 ale 2 na 2, protože tam dokáží situace řešit. Pak dokáží lépe řešit situace i v další etapě když hrají 5 na 5 a 8 na 8. Nesmíte zapomínat na to, že to jsou děti. Jsme úzce provázaní se školami, snažíme se hráče naučit všechno a ukázat jim to dobré i špatné, co je může potkat. Od vzdělání až po hrozby od neprofesionálních manažerů, apod. Strašně důležitý je také čas, malí fotbalisti potřebují 10 tisíc hodin na to, aby si dovednosti zažili jako automatismy. To je hodně.

Zažití automatismů platí stejně tak pro dospělé.

Ano, ale nikdy nesmíte děti trénovat jako dospělé. Je velmi důležité v jednotlivých etapách být trpělivý, netlačit na rychlejší postup. V mládežnických kategoriích navíc platí jiná pravidla. Například to, že musíte dávat všem stejný prostor na hřišti, bez ohledu na úroveň hráčů.

Opravdu to takhle funguje?

Ano, my to máme vyzkoušené. Víte, měli jsme velké úspěchy, ale zapomínali jsme na mládež. Včas jsme si to uvědomili a začali jsme přemýšlet, co by měl mít fotbalista v r.2014. Teď přemýšlíme, co by měl mít fotbalista v roce 2020. Je velmi důležité být trpělivý a nechat trenérům prostor pro jejich práci. Není to ideologie, je to vyzkoušené a dokázané, pokud jdete tím správným směrem. A Česko se tou správnou cestou vydalo.

Video: Další série pro AS Řím? Tentokráte remízová?

[img id="43172"]