Hadamczik je hokejový Bílek! Fotbal kvůli koučovi obětoval Brazílii, hokej Soči

[hot]KOMENTÁŘ[/hot] Už dlouho nebyly problémy dvou nejpopulárnějších kolektivních sportů – fotbalu a ledního hokeje - v posledních letech tak podobné, ne-li totožné. Alespoň co se hlavního trenéra a následných výsledkových průšvihů týče. Alois Hadamczik se stal pro fanoušky stejně nenáviděným až vysmívaným koučem, jakým ještě loni byl u fotbalové reprezentace Michal Bílek. Čeští fandové si sice přáli úspěch svého týmu na ZOH v Soči, resp. postup na MS 2014 do Brazílie, ovšem byli si dobře vědomi, že největší brzdy v tomto snažení stojí na lavičce. A také to špatně dopadlo.

Neznámá fakta: Co nevíte o Giggsovi, Xavim, Messim a dalších?

Lední hokej si nevzal z fotbalu příklad a držel Hadamczika ve funkci přes loňský výsledkový i herní průšvih na MS 2013. Bílek také přežil téměř celou kvalifikaci MS. Kdyby byl odvolán už v březnu po olomoucké kvalifikační blamáži s Dánskem (0:3), dalo se ještě leccos zachránit.

Oba koučové jsou si podobní i v tom, že i při herní bídě mívají sportovní štěstí, lépe řečeno kliku, která je pak udrží ve funkci. Na oba sedlo „štěstíčko“ v roce 2012. Hadamczik díky čtvrtfinálové klice s domácími Švédy získal na MS 2012 bronz, Bílek zase krkolomně – i díky přehmatům rozhodčích – postoupil na EURO 2012 v Polsku, vyfasoval tam nejslabší možnou skupinu, která se navíc hrála kousek od českých hranic ve Vratislavi. A šel až do čtvrtfinále.

Klika tak prodloužila život průměrných koučů, kteří se shodou okolností, přátel a známostí dostali na místa, kde být nikdy neměli, totiž k národnímu týmu. Veřejností vysmívaný Hadamczik, jehož křestní jméno Alois dostalo u fanoušků v domácké podobě „Lojza“ vyloženě pejorativní charakter, dokonce podruhé.

Držet se fleku jako „něco“ košile

Oba dva trenéři nejsou coby koučové vítěznými typy. Alois Hadamczik nikdy nic, ani v domácí lize, nevyhrál. Michal Bílek sice získal v roce 2007 se Spartou titul i domácí pohár, ale už za rok si nechal jasné ligové prvenství v neskutečně zbabraném závěru utéci mezi prsty a předal jej na zlatém podnose Slavii. Navíc to vzdal a odstoupil ještě v době, kdy Sparta v roce 2008 titul mohl ještě teoreticky obhájit…

Ovšem pak už v národním týmu, navzdory velkému tlaku veřejnosti a chabým výsledkům, Bílek odstoupit nemínil. Podobně se nyní chová Hadamczik, který má u hokejové reprezentace ještě rok smlouvu. Na novinářské dotazy týkající se svého odstoupení či odvolání v Soči reagoval podrážděně s tím, že na to teď prý není vhodná doba. Zdá se tedy, že se Hadamczik bude svého fleku, podobně jako nedávno Bílek, držet jako „něco“ košile.

A pak jsou tady ještě tři velmi podobné věci. Jak Hadamczik, tak Bílek vypadali poněkud při reprezentačních nominacích, při stanovování taktiky i při koučinku během zápasu poněkud zoufale. Ta samá bezradnost, která v Hadamczikově případě vedla až k posměchu u zahraničních novinářů. Ostatně špatná a nešikovná komunikace s médii byla vlastní jak Hadamczikovi, tak Bílkovi. I když Bílek v soukromém rozhovoru býval docela vtipným a inteligentním partnerem.

Hráči měli svého Lojzu/Míšu rádi. Proč asi?

Jenže nominovaní hráči měli svého Lojzu/Míšu docela rádi. A v dobách kritiky se za něj jak fotbalisté, tak hokejisté až s nečekanou razancí mediálně postavili.

Jaroslav Hřebík , který byl v roce 2011 po průšvihu v Norsku (0:3) osloven, zda by národní tým nepřevzal, později prohlásil, že to odmítl mj. proto, že mužstvo včetně Petra Čecha stálo za Michalem. To samé se nyní dělo před ZOH v Soči s Hadamczikem. Eliáš a spol. „se svého Lojzy“ až nečekaně zastali.
A výsledek se záhy dostavil. Boj o medaile na ZOH bude bez Čechů.

Jeden rozdíl by tu ale přece jen byl. Fotbaloví novináři byli na Bílka dle své tradice vždy o dost přísnější. Hokejoví žurnalisté až na čestné výjimky sice Hadamczika vyloženě nehladili po hlavě, ale zas ho při své všeobecné vstřícnosti až tak netrápili.

Teď už ale musejí být ostří. Na jaře se v Bělorusku hraje mistrovství světa a na něm by už Hadamczik neměl co pohledávat.

Fotbal je nyní už dál než lední hokej. I když to bylo velmi obtížné, přivedl předseda FAČR Miroslav Pelta k národnímu mužstvu z Plzně momentálně nejrespektovanějšího trenéra v zemi – Pavla Vrbu. Hokej něco podobného teprve čeká. Ale aby se pak odvolaný Alois Hadamczik nevhrl zase do fotbalu…
Už to tady jednou bylo – to když Hadamczik vlastnil Baník Ostrava.

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK

[img id="42895"]