10 věcí, co ničí český fotbal? Berbrův „odkaz“, LFA, jakobíni, surová hra, slabá či závislá média, špatná hřiště i drahota

Česko ve čtvrtfinále na odloženém Euru v roce 2021, Slavia ve čtvrtfinále Evropské ligy v roce 2021 a ve čtvrtfinále Evropské konferenční ligy v roce 2022, to jsou nesporné úspěchy českého fotbalu posledních let. Ovšem jaksi mimo systém. A na MS 2022 už Česko zase nepostoupilo. Když přišel Petr Fousek loni v červnu na Strahov coby nový předseda FAČR, musel konstatovat ve stylu Václava Havla a jeho legendárního novoročního projevu z 1. ledna 1990: „Český fotbal nevzkvétá.“ Je třeba to změnit a chce to čas. Jakobínské f-evoluční akce, v nichž plamenná slova o „plnění programu“ v některých případech jen chabě maskují touhu po funkcích, nic neurychlí, spíš naopak.  

3. Sytém akademií a řízení fotbalu na nižších stupních

Tolik vychvalovaný systém mládežnických akademií se ukázal jako nepříliš vyhovující a potřebuje nutné změny. Předně těch akademií vzniklo až moc a Berbrovo vedení je zřizovalo podle toho, kde jim šli „kamarádi“ na ruku, nikoli podle velikosti či úspěšnosti v daných městech či regionech.  Stejné to bylo i se zasíláním dotací z centra. To se musí změnit. 

Stejně jako způsob řízení nižších a mládežnických soutěží, kdy hlavně kraje, aby dostaly z centra finanční prostředky na své mnohdy uměle vytvořené soutěže a vykrádaly oddíly okresním svazům, kde pak fotbal logicky živoří.  Je nutné znovu začít oživovat fotbal od nejmenších klubů a obcí, aby tam děti neutíkaly k florbalu, hokejbalu apod. či k počítačům a ke svým chytrým mobilům.

To platí jak pro kluky, tak i pro holky, protože ženský a dívčí fotbal zažívá ve světě velký boom a je ostudou českého fotbalu, že jeho ženská reprezentace dosud nikdy nehrála na OH, MS ani na ME. Plánované investice do ženského fotbalu jak ze strany FAČR, tak od Národní sportovní agentury (NSA) by to snad měly konečně změnit. Chce to ale i fundované trenéry, a to samozřejmě i u národních celků.