10 věcí, co ničí český fotbal? Berbrův „odkaz“, LFA, jakobíni, surová hra, slabá či závislá média, špatná hřiště i drahota

Česko ve čtvrtfinále na odloženém Euru v roce 2021, Slavia ve čtvrtfinále Evropské ligy v roce 2021 a ve čtvrtfinále Evropské konferenční ligy v roce 2022, to jsou nesporné úspěchy českého fotbalu posledních let. Ovšem jaksi mimo systém. A na MS 2022 už Česko zase nepostoupilo. Když přišel Petr Fousek loni v červnu na Strahov coby nový předseda FAČR, musel konstatovat ve stylu Václava Havla a jeho legendárního novoročního projevu z 1. ledna 1990: „Český fotbal nevzkvétá.“ Je třeba to změnit a chce to čas. Jakobínské f-evoluční akce, v nichž plamenná slova o „plnění programu“ v některých případech jen chabě maskují touhu po funkcích, nic neurychlí, spíš naopak.  

4. Špatné terény, nekvalitní plochy

Pokud jde o profifotbal, alarmující je stav některých ligových ploch (na severu Čech – v Liberci, Jablonci nad Nisou či tam, kde hrají soutěž dva ligové týmy – na Bohemians, v Mladé Boleslavi). 

S tím souvisí i zdravotní stav mnohých ligových fotbalistů, včetně reprezentantů. Ostatně v poslední době na to na mezinárodní scéně citelně doplatily i český národní tým, Slavia či Sparta. 

Jelikož je nutné vzhledem k mezinárodnímu kalendáři i ve středu Evropy nyní hrát ligu v prosinci a v únoru (loni po covidové pauze dokonce v lednu), je třeba  mnohem více pozornosti věnovat stavu hracích ploch, a to i při udělování licencí.  Je hezké, že byly zvelebeny stadiony a místa k sezení, ta se ale v souladu s novými trendy někde (třeba na Bohemians) zase mění v místa k stání. Ostatně lidé v „kotlích“ na všech stadionech stejně stojí a sedačky jsou pro ně jen nepříjemnou a často nebezpečnou překážkou. 

Proto  je nyní  lepší investovat spíše do stavu hracích ploch a nešetřit na tom jako někde, kdy jeden nejmenovaný pražský klub pověřil výměnou trávníku firmu specializovanou na umělé trávníky - a potom splakal nad výsledkem. Šetřit peníze na opravě trávníků a pak se divit, že je zase záhy poničený, je špatná praxe řady českých klubů.  

„Mnozí lidé se nás ptají, jak je možné, že vyřadíme Leicester, Sevillu, Fenerbahce, Rangers, remizujeme na Interu Milán, v Barceloně či na Arsenalu a pak prohrajeme v Liberci či ztratíme body v Karviné. To je jednoduché, protože v zahraničí hrajeme na krásných površích a v Česku mnohdy na mlatu, a to pak jde o úplně jiný sport,“ říká třeba slávistický místopředseda Tomáš Syrovátka.