Matějovský: Do Sparty nepůjdu

Chytila se na něj nálepka mazaného šikuly, který z každé situace na hřišti vytěží maximum. On sám však říká: „Mohl bych být drzejší.“ Čtyřiadvacetiletý záložník Marek Matějovský je symbolem mužstva z Mladé Boleslavi, které si bez respektu nárokuje místa dosud vyhrazené jiným.

Co byste říkal tomu, kdyby se vám ozvala s nabídkou na přestup Sparta?

Tak toho, že bych takovou nabídku dostal, se neobávám. Se Spartou mám menší problém a to by u mě hrálo roli. Propírá se to už dlouho.

Sparťané na vás měli pifku za to, že jste v minulé sezoně nenechal projít míč do autu, když v šestnáctce ležel vás spoluhráč. Místo toho padl po vaší akci gól. Divíte se jim?

Nevyčítal jsem jim, že na mě byli naštvaní. Kdybych byl na druhé straně, asi by se mi to taky nelíbilo. Ten moment jsem pak sháněl i na videu, abych se přesvědčil, jak to bylo. A bylo jasně vidět, že když jsem u půlky přebíral balon, otočil jsem se do vápna a všichni hráči byli na nohou. Neměl jsem sebemenší důvod míč zakopávat.

A udělal byste to, kdyby někdo zůstal na zemi?

Kdyby byl někdo na zemi, určitě bych to udělal. Tři čtyři zápasy předtím jsme hráli s Jabloncem, skóre bylo 0:1, hráli jsme proti deseti jabloneckým hráčům a bylo pět minut do konce. Jablonecký hráč zůstal ležet, trenér Rada i další na mě řvali, ať zakopnu balon. Udělal jsem to a vyvolalo to naopak zlou krev u našeho trenéra, který chtěl dát gól. Nemám důvod dělat takové věci, ze kterých mě vinili sparťané. Samozřejmě každý chce vyhrát. Ale nemělo by to překročit tenhle rámec. Vítězství je hezká věc, ale v takových případech jde o zdraví. Pak jde vše stranou, je to jenom sport

Dostal jste váš kousek od sparťanů "sežrat" ještě při zápase?

Asi bych byl taky naštvaný. Bylo tam pár ostřejších zákroků, hned potom jsem dostal zezadu přes nohy. Ale to je fotbal, s tím se musím vypořádat. Nejde do toho dávat nějakou osobní nenávist. Když jsme dali gól, přišli za mnou Lustrinelli, kterému jsem moc nerozuměl, a Kisel. Ten na mě spustil hodně zhurta, že se mi to vrátí na dětech. V té době jsme zrovna čekali miminko, takže to vyznělo hodně špatně. I když to asi nevěděl. Pak ještě do novin pustil, že jsem na ně po gólu ukázal prostředníček. Ale to nebyla pravda. Jenže mě už se pak nikdo neptal, to mě mrzelo. Mluvil jsem po zápase dřív než Kisel i trenér Griga, už jsem nemohl reagovat. I Tomáš Sivok mi říkal, že to bylo zbytečné, že se toho chytnou novináři a že si sám dělám zle. Kdo ten zápas viděl, určitě si názor udělal. A to už nebudu mluvit o tom, že gól padl až minutu potom, přede mnou bylo ještě asi pět sparťanských hráčů. Já jsem gól nedal, ani jsem na něj nenahrával. Měl jsem čisté svědomí a neměl jsem důvod omlouvat se.

Měl ten "incident" ještě nějaké dozvuky později?

I teď, v podzimním domácím zápase, bylo znát, že v nich něco zůstalo. Dost mě překvapilo, když jsme si před utkáním podávali ruce a Karol Kisel to neudělal. Jen sklopil hlavu. Byl jediný, jinak to všichni překousli, podívali se mi do očí. Překvapilo mě, že se přes to nedokáže přenést, utvrdilo mě to v názoru, jaký má charakter. To jsem nezažil, hrozně u mě klesnul. Po zápase jsem přitom dostal pozvánku do reprezentace, kde jsem se o tom všem, bavil s Jardou Blažkem a Tomášem Sivokem. Jsou to rozumní kluci, potvrdili mi, že v Kiselovi byla vůči mně největší nenávist. Při podzimním zápase se Spartou pak bohužel, nebo bohudík seděl jeden můj blízký člověk nedaleko sparťanského vedení, takže jsem se doslechl, že o mně nemluvili v dobrém. Zrovna jsem právě Kisela fauloval a hned to asi brali jinak. Padlo tam něco ve smyslu: Ten Matějovský se nezměnil.

Máte nějaké sparťany ve svém okolí? Co vám říkali?

Spartě určitě hodně fandili táta s bráchou. Teď samozřejmě drží palce Boleslavi, jezdí na spoustu zápasů, mají permanentku. Když jsem se objevil ve Staré Boleslavi, kde jsem začínal a občas si tam o dovolené zajdu zatrénovat, něco jsem slyšel, ale spíš v legraci.

Nebojíte se, že se s vámi od zápasu se Spartou táhne pověst "vyčůraného" fotbalisty?

Možné to je, najdou se takoví. Ale myslím, že vyloženě taková nálepka na mně nesedí. Hodně to ovlivní noviny. Proto mě mrzelo, co se o tom napsalo. Ale každý si o mně musí obrázek udělat sám, nebudu nikomu nic vtloukat do hlavy. Mezi spoluhráči a kamarády žádné problémy nemám. Pro mě je odměnou za tu práci už to, že jsem dostal pozvánku do reprezentace, byť jako náhradník.

Považujete se za fotbalového drzouna?

Jsou momenty, kdy se to tak asi nazvat dá, ale kolikrát bych mohl být drzejší. Zas toho nemám tolik odehráno, abych mohl říkat, že jsem zkušený hráč. Před některými zápasy jsem ještě i trochu nervózní.

Celé znění rozhovoru najdete v prosincovém vydání sportovního magazínu HATTRICK

[ 12. 12. 2006 – Štěpán Filípek | Foto: MARSfoto ]