Člověk Müller: Věřím, že ten humbuk zmizí, až skončím kariéru

Supertýpek. Člověk, co nezkazí žádnou legraci. Naopak ji vymýšlí. A k tomu skvělý fotbalista. Thomas Müller. Osmadvacetiletý útočník či ofenzivní záložník Bayernu Mnichova a německé reprezentace, která bude na MS v Rusku coby obhájce cenné trofeje patřit k největším favoritům turnaje. Mistr světa 2014. A také Bavorák jako poleno.

To je zkrátka on. Na krku mu visí zlatá medaile ze šampionátu 2014 v Brazílie. Skáče, raduje se a rozdává rozhovory. V mixzoně ho a Bastiana Schweinsteigera odchytí kolumbijská televizní reportérka a pokládá otázku v angličtině. A Müller, ten největší šprýmař v německém národním týmu, ji odpovídá bavorsky. Tak, že i Němci mají problém mu rozumět. A všichni se smějí na celé kolo.

Jindy zase přijde po tréninku do televizního studia Bayernu hned vedle hřište, usedne na židli a briskně reaguje. Kdo je váš vzor? „Táta.“ Řekne vážně, vzápětí se začne smát a baví štáb: „To tam ale nedávejte, vystřihněte to. On by hrozně zpychnul a nedalo by se ním vydržet.“

O své lidskosti, ale i známosti ve světě či usazenosti do Bavorska mluvil v nefotbalovém rozhovoru pro magazín Kicker, v kterém ani jednou nepadlo slovo míč nebo gól. Prostě ukázal to, že skvělý fotbalista, je prostě také člověk. Člověk Müller.

Co s vámi dělá fakt, že vás znají lidé všude na světě?

Myslím, že přece jen ještě existuje několik flíčků na mapě, kde to tak není. Ale asi jich ubývá. (smích) S tím jsem srozuměný. Ale věřím, že ten humbuk zmizí, až skončím kariéru. S ohledem na soukromý život bych si to přál.

Víte, že váz znají i v tanzanském Serengeti? V kmenu mezi Masaji?

Fakt? Tak to je šílené. Ale tak to musejí být propojení se světem. (smích) A cítím se tím poctěn. (smích)

Udivuje vás to?

Vlastně ani ne, protože je to obraz globalizace a rozšíření internetu. Vždyť mnoho médií o nás informuje ve všech koutech světa nejrůznějšími kanály. K tomu se přidává vlastní prezentace a prezentace klubu. Takže mediální výstupy jsou v této oblasti obrovské. Výsledky té globalizace a reklamy jsou vidět na každém kroku. Se světem před deseti roky už to nemá vůbec nic společného.

Je hysterie stále extrémnější?

Ta známost k naší profesi zkrátka patří. Zvlášť v době kolem mistrovství světa, které přitahuje pozornost celého světa. Dostalo mě to před třemi roky na turné po Asii. Do té doby jsem nepočítal s takovým zájmem fanoušků. Udělalo to na mě dojem. Masy lidí, intenzita toho nadšení, bylo to až bláznivé. Jasně, někdy je náročné vyjít s tolika lidmi.

Cítíte někdy nebezpečí?

Ne, to vůbec. Jsou to samostatné zážitky, které jako známý fotbalista prožívám a snažím si je užít. V běžném životě myslím na humbuk v Číně stejně málo jako na to, že jsem mistr světa. Jsou to pomíjivé věci.

Jiné hvězdy mají problém takové věci ustát.

Každý se s tím umí vypořádat jinak. Bude mi devětadvacet a deset let jsem ve velkém fotbale. Nebezpečí, že se mi něco takového stane, bylo větší ještě před tím, než přišla ta velká změna a stal jsem se skutečným profesionálem. V době, kdy jsem byl skutečně mladý a teprve jsem startoval z nuly na sto.

Dobrá, a není to někdy unavující?

Některý den se tím vyrovnávám lépe, jindy hůře. Nejde bezstarostně proplout životem, když je člověk známý. Vždy si na něj někdo posvítí. Vždy to má následky, když tě lidi vidí na veřejnosti. Je nutné to přijmout, když člověk dělá takovou práci.

Umíte vysadit? Máte nějaký systém, jak z toho kolotoče vypadnout?

Mám výhodu, že jsou celou moji kariéru strávil v Mnichově. Bayern je v porovnání s ostatními evropskými velkokluby už dospělý, je ovlivněný speciální mentalitou a smysluplnými hodnotami. Mám kolem sebe okolí, které dobře znám. Na tom mohu stavět, proto se s tou vřavou vyrovnávám výrazně jednodušeji. Když člověk odejde v osmnácti a v devatenácti letech do zahraničí, má to těžší. Musí si zvyknout na novou mentalitu, na nové struktury a pochody. Chybí mu ten spoleh na okolí.

Známá na celém světě, ale zakořeněný v Bavorsku. Nezní vám to jako rozpor?

Svět si může být tak velký, jak chce. Ale ono je to vlastně jinak. Každý žijeme ve svém malém kosmu. A ten je ve srovnání s tím, co je skutečně možné, relativně malý. Samozřejmě cestujeme, lítáme po světě, ale vždy se nejvíc pohybujeme kolem vlastní postele, kolem místa, kde žijeme a kde máme kontakt s podobnými lidmi. A to mi dělá dobře, z toho beru tu sílu.

Co pro vás znamená domov?

Domov je tam, kde se cítíš dobře. Může to být na různých místech a souvisí to s tím, s kterými lidmi tam jsi.

CELÉ OBSÁHLÉ INTERVIEW S THOMASEM MÜLLEREM SI PŘEČTĚTE V NOVĚM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICKU – SPECIÁLU K MS 2018 v RUSKU, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 7. ČERVNA 2018.