I pod Šilhavým už šlo v minulých pěti letech do tuhého. Jak obstála reprezentace v momentech, kdy musela zabrat?

Od chvíle, kdy se Jaroslav Šilhavý ujal českého národního mužstva, už uteklo téměř pět let. I když se mu podařilo dostat do čtvrtfinále Eura, následný boj o mistrovství světa už se svým výběrem nezvládl. Obezřetnost je tedy na místě i před čtvrtečním klíčovým střetem s Albánií. Když totiž reprezentace musí pod Šilhavým zabrat, ne vždy se jí to povede.

Pod jeho panováním odehrála pět bitev, které se dají označit jako buď, anebo. Zvládla jen dvě, ve zbývajících dokonce nedala ani gól. Před vystoupením v Tiraně je důvodem k obavám i bídná bilance na hřištích soupeřů. Celkově na nich totiž dokázal národní tým pod Šilhavým vyhrát pouhých sedm z 19 soutěžních duelů. Neuspěl v Kosovu, Walesu či naposledy v Moldavsku…  

Jak si tedy vedl v oněch pěti duelech, kdy musel obstát?

Slovensko – Česko 1:2

Liga národů, 13. října 2018

Na podzim 2018 ochladl dojem z národního týmu a jeho hry tak, že z toho běhal mráz po zádech. Debaklem 1:5 v Rusku totálně dehonestovaný český fotbal hledal léčitele pro detoxikační kúru. Nástupce odvolaného Karla Jarolíma Jaroslav Šilhavý si dal jako krédo obnovu důvěry v reprezentaci. To se mu povedlo téměř okamžitě. Muselo, protože Česku hrozil v Lize národů po domácí prohře s Ukrajinou reálně pád do "třetí ligy".

Na Slovensku si nemohl dovolit zaváhat. Šilhavý potřeboval pro bloumající soubor najít tahouny, kapitánskou pásku navlékl Bořku Dočkalovi, a ten se mu rovnou odvděčil. V Trnavě nacentroval na oba góly, o něž se postarali hrotoví útočníci. Nejdřív mířil přesně Michael Krmenčík, v 76. minutě rozhodl hlavou jeho náhradník Patrik Schick. Ten pak měsíc nato vstřelil i jediný gól domácí odvety a Češi se na úkor svých východních sousedů zachránili.

© Profimedia