Pohádka o hodném hokeji a zlém fotbale končí. O cinklých duelech se mlčelo

[hot]KOMENTÁŘ[/hot] Zaujala mne středeční poznámka Jakuba Hlaváče k finále hokejové extraligy Třinec – Litvínov v deníku Sport pod názvem „Nářky Litvínovu jen uškodí“. Pobavily mě především věty: „Hokej chce být v Česku čistým sportem, opozitem zčernalého fotbalu. Posledními aférami však jeho pověst těžce trpí. Vladimír Růžička, ovlivněné finále.“ Posledními aférami? Jen ten mladý komentátor tak naivní, nebo o českém hokeji něco ví a dosud mlčel? Jsem rád, že česká pohádka o čistém a hodném hokeji a černém a zlém fotbale konečně skončila.

Podnět k zahájení disciplinárního řízení proti Romanu Berbrovi

A je možná dobře, že se tak děje před v tuzemsku tolik sledovaným mistrovstvím světa v Praze a v Ostravě. Mimochodem nejnafouklejší a nejvíce přeceňovanou sportovní událostí roku v Česku, která za mořem, v kanadské kolébce hokeje, širokou veřejnost příliš nezajímá. Březnové halové mistrovství Evropy v atletice i červnový evropský šampionát fotbalistů do 21 let sklidí větší mezinárodní ohlas.

Obraz s názvem „Čistý hokej, špinavý fotbal“ byl falešný a vznikl i díky tradičnému ztvárňování těchto dvou nejpopulárnějších českých sportů v médiích. Jednoduše řečeno: lední hokej měl a stále má mnohem lepší „mediální krytí“. Přitom si troufnu při vědomí všech ohavností v místním fotbale vyslovit domněnku, že v hokeji se v nové, polistopadové éře „cinkalo“ víckrát než ve fotbale.

Jak získat titul v extralize

Před časem o tom na svém blogu zasvěceně psal i náš zkušený kolega z HATTRICKU Pavel Skramlík (ostatně jsme i část jeho komentáře v HATTRICKU tehdy přetiskli).

Skramlík mj. o hokejových praktikách napsal: „Základní část extraligy má jedinou prioritu - být do 6. místa a hrát o titul. Není důležité, zda z první, třetí či šesté příčky. Když se nepodaří být alespoň šestý, tak je nutné vybojovat jedno ze dvou míst v předkole do elitní osmičky. Základní část extraligy je divadlo, ve kterém řada hráčů, možná i hodně trenérů a funkcionářů, prostě sázejí, protože mají možnost ovlivnit výsledky nebo vědí o tom, že budou ovlivněny. Na 11. až 14. místě po základní části extraligy končí týmy, které zásadně pochybily při budování kádru z hlediska nejen hokejových, ale především morálních kvalit hráčů, nebo nedodržovaly určité dohody.

Je to show, která má své konkrétní aktéry. Jisté lídry, kteří se scházejí v hospodách a dálničních bistrech. Během základní části extraligy je možné (spíše je to jisté), že se na jednom místě před utkáními příslušného kola sejdou lídři až šesti týmů a dohodnou se na výsledcích tří zápasů. Buď na konečném výsledku, nebo zvolí jinou variantu - například že bude první třetina 0:0, druhá nerozhodně nebo o gól a třetí bude takzvaně na férovku (v kursových sázkách se vypisují kursy i na třetiny). Tyto tři zápasy lze při sázení dát do takzvané akovky, neboli akumulované sázky na víc utkání. Sázkaři vědí, o čem mluvím. Velmi byste se divili, kdybyste slyšeli ta jména. Většinou šlo o klubové ikony, ne-li vyšší.

V play off, kde se hraje na čtyři vítězství, se buď hraje na férovku, nebo na dohodu. Když je dohoda, tak je po šesti zápasech stav série 3:3 a poslední utkání se hraje jako férovka. Není-li dohoda, tak série skončí dříve. Uzavírají se i parciální dohody na první třetiny, i když to není součástí celkového výsledku série. Hodně záleží na tom, jak tlačí vedení klubu. Pamatuji případ, kdy se o mistrovi extraligy rozhodovalo v sedmém zápase a na férovku byla až poslední třetina, hrálo se i prodloužení. Skvělá show pro fanoušky, ale byl to jen byznys.

Vrátím se o osmnáct let zpět. V roce 1994 vyhrál extraligu zcela nečekaně HC Olomouc. V základní části skončil s odřenýma ušima sedmý a dostal se do play off (tehdy měla extraliga 12 účastníků a do play off na tři vítězné zápasy postupovalo přímo prvních osm). V průběhu základní části hrála Olomouc - vyprávěl mi to jeden z hráčů základní sestavy - na sázky a vydělala tolik peněz, že v playoff mohla všechny zápasy koupit a ještě si na ně nasázet. Čtvrtfinále s Českými Budějovicemi vyhráli Hanáci 3:0, semifinále s Kladnem (vítězem základní části) 3:2, finále s Pardubicemi 3:1.

V následujícím roce to musela Olomouc vrátit Českým Budějovicím a ve čtvrtfinále ‚vyfajrovala‘ 0:3. Atd.

Možná si leckdo všiml, že v případě zápasů I. fotbalové ligy bývají v médiích občas narážky na to, že některý tým vypustil zápas, v němž byl favoritem, protože jeho hráči měli vsazeno. V případě hokejové extraligy je však ticho po pěšině. Příčina je prostá. Část elitních hokejových publicistů dostávala tipy, jak konkrétní zápasy dopadnou. Takže si je také mohli vsadit jako ‚tutovky‘ a vydělat. Čili zcela přirozeně do toho nerýpali. Ve fotbale to takhle nefunguje.“

Na vysvětlenou by to mohlo stačit. O sázkařském umění některých osobností hokejové extraligy se dodnes vyprávějí bohatýrské historky. Třeba o tom, jak jeden nejmenovaný gólman, jehož jméno začínalo na „C“, dokázal zařídit, aby pět zápasů ze sedmi v jednom extraligovém kole skončilo nerozhodně. V akovce to pak byl velmi slušný „vývar“. Atd., atp.

O fortuně raději jen s malým „f“

Vtipný dvojsmysl v jedné své reportáži z extraligy před lety použil i bývalý mezinárodní hokejový rozhodčí, později respektovaný komentátor České televize Jiří Lípa, který se v roce 2012 stal vedoucím webových stránek kanálu ČT Sport a dnes působí i jako jeden ze sedmi extraligových delegátů.

Hovořil tenkrát o fortuně. Oficiálně samozřejmě s malým „f“, což bylo prezentováno i jako odpověď na protest tehdejšího hokejového vedení, ovšem každému bylo jasné, že mělo jít o Fortunu s velkým „F“, tedy známou sázkovou kancelář.

Nikdo tu nechce v zájmu fotbalu pranýřovat lední hokej. Ostatně i redaktor Sportu Jakub Hlaváč ve své výše zmíněné poznámce kritizuje, že se „příslušné orgány snažily poslední kauzy – Růžička, ovlivněné finále extraligy - přejít mlčením. Což nahrává spekulacím a otravě diváků.“

K všeobecné otravě ovšem přispívalo i mediální mlčení, což platí více v případě hokeje, který si zatím žádnou pořádnou odposlechovou aféru neprožil. Třeba by mu to prospělo, jako před deseti lety fotbalu. Teď jsou na tom oba sporty podobně.

Ostatně iluze o tom, že by v jednom Česku mohl existovat čistý hokej a špinavý fotbal, byla od začátku mylná a klamná.

V obou nejpopulárnějších českých sportech by to chtělo spustit nějakou čistící atomovku. Je i na nás v médiích, abychom k tomu svým dílem přispěli a nepravosti místo zatajování včas odhalovali.

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK

[img id="45355"]