Jak super náhradník, který je podle Pogby sám sebou a na nic si nehraje, probudil Ďábly...

V naskakování do rozjetého vlaku byl vždycky výjimečný. Není proto divu, že když nejlepší náhradník ve fotbalových dějinách vystřídal u ďábelského kormidla Josého Mourinha, ztracená loď Manchesteru United konečně nabrala správný kurz a ochozy bájného Old Trafford se po jedenácti letech znovu neslo jméno Ole Gunnar Solskjaera.

Psal se rok 1999 a na vyprodaném Camp Nou se právě rozbíhala poslední minuta finále Ligy mistrů mezi Manchesterem United a Bayernem Mnichov. Německý gigant s legendárním Oliverem Kahnem v brance tehdy vedl 1:0 a od čtvrtého titulu v historii jej dělily doslova vteřiny. V zázračný obrat už nevěřili snad ani ti nejoptimističtější Angličané. Jenže v první minutě nastavení srovnal Sheringham a o dvě minuty později zbláznil celé Ostrovy šestadvacetiletý Nor. Ole Gunnar Solskjaer se toho večera stal nesmrtelným.

Jako hráč poté strávil na Old Trafford ještě osm let, po které jej fanoušci oslavovali jako nejlepšího náhradníka na světě, a když se v roce 2007 rozhodl tuto kapitolu uzavřít, začal okamžitě psát novou. Vedení „rudých ďáblů“ se mu totiž v poslední smlouvě zavázalo poskytnout dostatečný prostor „pro rozvoj trenérských dovedností“ a upíchlo jej jako hlavního kouče k rezervě, kde (se) Solskjaer učil více než dva roky. Jen těžko tehdy někdo mohl tušit, jak skvělá investice to byla.

MOURINHŮV KONEC

Sezonu 2018/2019 rozehrál Manchester hodně špatně. Nedařilo se mu herně ani výsledkově, pohárové příčky se vzdalovaly, cestu domácím pohárem mu ukončilo druholigové Derby County, kabina byla rozhádaná a trenér Mourinho svým vystupováním neustále „poškozoval značku United“, až kvůli tomu musel na kobereček.

Situace byla neudržitelná. Kádr, který měl na to hrát o titul, se plácal ve středu tabulky a nedokázal přehrát ani nováčka z Wolverhamptonu. O Mourinhově konci se mluvilo už dlouho, ale náhrada za něj byla stále nejasná. Velkoklub jako Manchester United potřeboval pořádné trenérské jméno, ale jednání se Zidanem i Pochettinem, respektive Tottenhamem, ztroskotala a žádné z dalších trenérských es nebylo ani v teoretické rovině k dispozici.

Vedení United tedy sáhlo k dočasnému řešení. Týden před Vánoci Mourinha odvolalo a na jeho místo dosadilo pětačtyřicetiletého Solskjaera s tím, že v létě se znovu pokusí z Londýna uhnat Pochettina. Z pohledu PR to byl tah přímo mistrovský, ze všech ostatních ale obrovský krok do neznáma.

GESTO SMÍRU

Některé „teorie“ popisují Solskjaerův příchod jako gesto, kterým si vedení United chtělo v odepsané sezoně alespoň usmířit rozhněvané fanoušky. Těm už lezly Mourinhovy manýry (o výsledcích ani nemluvě) krkem a na jeho místo tak bylo třeba dosadit někoho, kdo nebude fanoušky příliš dráždit. Na nějaké uspokojivé postavení v tabulce či dokonce boj o titul už nikdo ani nehleděl.

Solskjaer byl ideální kandidát nejen proto, že jej všichni milovali, ale tím spíš proto, že od něj jen málokdo něco očekával. Norské Molde jej uvolnilo jen do konce rozehrané sezony. „Variantu, že bych v Manchesteru působil trvale, jsme vůbec neprobírali,“ reagoval Solskjaer na úvodní tiskové konferenci, jako by nikdo ani nepočítal s tím, že by se mohl na Old Trafford osvědčit.

„Ďáblové“ byli tou dobou šestí, na čtvrtou Chelsea ztráceli jedenáct bodů a na vedoucí Liverpool dokonce devatenáct. Žádné konkrétní cíle norský kouč nevyhlásil, pouze uvedl, že chce, aby jeho hráči pochopili, že musí hrát jako tým, což pod jeho portugalským předchůdcem rozhodně nepředváděli. „Hrát za tenhle klub vyžaduje určité vlastnosti a jednou z nich je být týmovým hráčem,“ nastínil Solskjaer svůj plán, který se naučil pod Sirem Alexem Fergusonem. Vždyť jen málokterý hráč s ním na lavičce strávil více času, jak sám vtipkoval.

Klíčem k tomuto pochopení bylo usmířit kabinu a zejména pak získat na svou stranu Paula Pogbu, s nímž, jak se později ukázalo, stojí a padají výkony celého týmu. I tady měl Ole Gunnar oproti Mourinhovi významnou konkurenční výhodu – francouzského spielmachra totiž kdysi trénoval v rezervě a dobře ho znal. Mourinho mu nevěřil, Solskjaer na něm postavil tým.

HRAJTE FOTBAL

Na jakoukoli přípravu před prvním testem s Cardiffem, který shodou okolností kdysi trénoval, měl Solskjaer pouhé dva dny. Za tak krátkou dobu se ve fotbale nedá změnit téměř nic. Hráči se nenaučí lépe přihrávat, rychleji běhat ani přesněji střílet, ale mohou se psychicky zvednout, pokud někdo uvěří v jejich schopnosti.

A přesně to Ole Gunnar udělal. Dal na SMS radu od Waynea Rooneyho a „kluky nechal hrát fotbal tak, aby si ho co nejvíce užili“. Výsledek? 5:1. Pět gólů v jednom zápase „ďáblové“ nastříleli naposledy v roce 2013 ještě pod Fergusonovým vedením a předvedená hra byla nejlepší za poslední měsíce. Zkrátka debut jako ze snu. „Fotbal je jednoduchý, pokud máte dobré hráče. Jejich kvalita je neuvěřitelná, tvoří skvělou partu,“ chválil po zápase oslavovaný kouč. A nebyl sám. „Všichni od realizačního týmu až po kustody si to předtím neužívali. Teď bylo vidět, že hráči i zaměstnanci jsou šťastní,“ nechal se slyšet bývalý kanonýr a Solskjaerův spoluhráč Wayne Rooney.

„SKORO ZÁZRAKY“ SE DĚJÍ

Toho večera započala „nová parta“ od Old Trafford jedenáctizápasovou sérii bez porážky, pokaženou pouze překvapivou domácí remízou s Burnley, s celkovým skóre 28:7 a už v polovině února obsadila čtvrtou příčku tabulky Premier League. Tu čtvrtou příčku, o které ještě v prosinci Mourinho hovořil jako o „skoro zázraku“. Ale jak už od roku 1999 celý svět ví, Solskjaer umí i zázraky. Náskok vedoucího dua Manchester City – Liverpool sice jeho svěřenci stáhli jen o pět bodů na čtrnáct, ale dostali se před Chelsea s Arsenalem, což se ještě na Boxing day jevilo jako bláznivé sci-fi.

Nutno podotknout, že do karet hrál Manchesteru příznivý los. V lize se „ďáblové“ utkali s Huddersfieldem, Bournemouthem, Newcastlem, Brightonem, Barnley, Leicesterem či Fulhamem a pořádnou zatěžkávací zkouškou pro Solskjaerovi svěřence byl jen match ve Wembley proti Tottenhamu (1:0). Z FA Cupu však po vyřazení Readingu vyprovodili také silný Arsenal a v osmifinále i Chelsea. Tým okolo znovuzrozeného Pogby získával na sebevědomí, začal hrát pohledný, útočný fotbal s rychlou přechodovou fází a smrtícími přihrávky za obranu, ale co víc, najednou zvládal i zápasy, v nichž se mu úplně nedařilo. A to je schopnost, která velkým týmům vyhrává tituly.

POGBA NA SCÉNU

Paul Pogba totiž dostal od nového kouče zpět důvěru, kapitánskou pásku i tvůrčí svobodu a bohatě se mu odvděčil. V devíti zápasech Premier League nasázel osm branek a přidal k nim pět asistencí. Vůbec poprvé v kariéře se dostal na dvojciferný počet branek v sezoně, a to málem za třetinu zápasů. Ani osmifinálová výhra v FA Cupu nad Chelsea by se bez jeho perfektní režie (1+1) nejspíš nikdy nezrodila. „Paul je fantastický záložník a pořád se může zlepšovat. Dobře to ví a zajímá se o to, co může udělat lépe,“ liboval si trenér a slova chvály putovala i opačným směrem. „(Kouč) je prostě sám sebou, na nic si nehraje. Všem rozdává radost a dodává sebedůvěru. To pak můžete na hřišti vidět,“ pochvaloval si Solskjaera někdejší nejdražší fotbalista planety. Zkrátka idylka, jak má být.

Z DOČASNÉHO TRVALÝM?

V tom se pomalu a potichu začalo mluvit o tom, že když to Manchesteru najednou tolik jde, mohla by se z původně „šokové terapie“ Solskjaerem klidně stát „dlouhodobá léčba“. „Na co United ještě čekají? Udělejte ze Solskjaera kouče natrvalo! Manchester konečně zase má trenéra, který klub má ve své DNA. Zaslouží si šanci,“ napsal třeba ve svém pravidelném komentáři pro britský list Daily Mail bývalý obránce Arsenalu Martin Keown. A s podobným názorem nebyl jediný.

Sám Solskjaer však o délce svého angažmá příliš hovořit nikdy nechtěl. „Nejsem tu proto, abych mluvil o sobě. Moje práce je přimět hráče k tomu, aby předvedli lepší výkon. Když to přinese i lepší výsledky, je to pro nás velké plus,“ uvedl s tím, že i kdyby v létě jako hlavní trenér skončil, bude i nadále ochotný Manchesteru pomoci. „Klub vždycky dostane mou radu, když o ni požádá,“ sdělil novinářům a sklidil další plusové body od rudé veřejnosti, která se v případě jeho setrvání rozhodně nehněvá. Naopak.

CO BUDE DÁL? TO SE DOČTETE V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 4. BŘEZNA 2019.